.

Kapitola druhá - Pokračování

9. srpna 2008 v 19:49 | bigbiz |  Jiný svět
Více pod perexem.

"Mlč, Barkusi. Teď není vhodná chvíle na to, aby ses nad někoho povyšoval." okřikl elfa Philo a Barkus zmlkl. Po té se Mistr posadil na podlahu, tak aby viděl skřítkovi do očí, a už klidně se zeptal.
"Bergine, neviděl jsi poslední dobou zde v Elavii nějakého zvláštního tvora?" Bergin se poškrábal za uchem a pak začal vyprávět.
"Když být Bergin zase ve Světě živých pro nějaké poklady, tak si všimnout toho, že živí chovat zvířata pro svoji radost. Bergin chtěl tedy mít taky takové zvíře, ale nevědět, kde ho sehnat. Až jednou, když se Bergin procházet po Elavie, tak uvidět bílou myš, která se na něho upřeně dívat. Bergin se zaradovat, že taky konečně bude mít nějaké zvíře doma a myš chytit. Ale ona být rychlejší, než Bergin, a utéct mu. Bergin být pak moc smutná, a tak se vrátit zpět domů."
"A řekni mi, Bergine," zeptal se Philo.
"Kam ta myš utekla?" Bergin ukázal ručkou směrem na východ.
"Takže utekla k horám." řekl si spíš pro sebe Mistr. "A kdy to bylo?" Bergin ukázal Philovi tři prsty, a pak mu Mistr řekl, že může odejít.
" Mistře Philo. Nemusí jít Bergin a skřítci na Borgan?" zeptal se ho ještě skřítek.
"To víš, že ne, Bergine. To si jen Barkus dělal legraci. Viď, Barkusi?" obrátil se Philo směrem k elfovi, který jen přikývl. Poté Ester otevřela dveře a Bergin s úlevou vyšel z domku. Když víla dveře zavřela, tak se slova opět ujal Philo.
"Tak takhle to tedy bylo. Aspoň víme, jak se tomu Borgovi podařilo proniknout na Elavii."
"A co z toho vyplívá?" zeptala se Ester.
"To ještě nevím. Může to být jen planá hrozba. Ale může být i skutečná."
"A co to znamená?" zeptal se John. "Myslíš si, Philo, že může hrozit i válka?"
"Ano, válku s Borganem skutečně nemůžeme vyloučit." povzdechl si Philo.
"Dobře, tak jsme tedy měli v Elavii zvěda." promluvila Ester. "Ale co teda měl znamenat ten vzkaz, který John slyšel?"
"To právě netuším," odvětil Philo. "Vládkyně Johna pozdravovala a říkala, že se těší na to, až ho pozná osobně. Ten vzkaz jsem sám slyšel. Ale něco se muselo stát tehdy, když jsme dorazili na slavnost. Celý se totiž změnil."
"A co tedy bylo v tom změněném vzkazu, o kterém tvrdíš, že pocházel z Borganu?" zeptala se Ester.
"V tom vzkazu se mluvilo o příchodu Temnoty a o tom, že Elavie bude zotročená Borgy." Odpověděl Philo. "Vůbec nevím, jak se to mohlo stát. Hory jsou nepřístupné. Dostat se tam dá jen pomocí portálu."
"A co když se ten Borga přemístil společně s jedním z Mistrů?" zeptal se John.
"Vyloučeno. Portál smí používat jen obyvatelé Elavie. Nikoliv Borgové. I kdyby se chtěl nějaký Borga, připojit k Mistrovi, který by portál použil, nepovedlo by se mu to." vysvětlil Philo Johnovi.
"A co když nepozorovaně pronikl k vám a vyslechl plán vaší cesty," přemýšlela Ester. "Mohl by se tam dostat svým vlastním portálem a stačilo mu jen čekat na to, až se objevíte vy. A pak se mohl stejným způsobem vrátit na Borgan."
"Ano, to je skutečně možné," přisvědčil Philo. "Ale pořád nevím, jestli je ten vzkaz jen plané tlachání nějakého Borgy, anebo nám hrozí skutečné nebezpečí. Ale to poznáme časem. No nic. Já jdu teď informovat Vládkyni a vás prosím, abyste se o tom nezmiňovali dalším bytostem. Mohlo by je to vyděsit a obávám se, že Borgům jde hlavně o to, aby zde zavládla panika." dokončil svoji řeč Philo, a až dostal od Johna a Ester slib mlčenlivosti, tak vytvořil portál a přemístil se.

Po kamenitém území světa Zarana se procházela zvláštní bytost. Ona tak zvláštní zase nebyla, ale na Zaraně, kam už dlouho nikdo nechodil, působila zvláštně. Měla dlouhé, černé vlasy a na sobě měla černé šaty. S tím vším kontrastoval její bledý obličej. Žena byla celá rozrušená, když procházela touhle nehostinnou krajinou. Ne, že by ji rozrušoval všudypřítomný smutek, na ten ohled nebrala, ale bylo to něco jiného. Bylo to něco, co mělo změnit budoucnost celého Borganu, jenž už neměl být jen osamoceným světem, ale měl se stát velkou říší. Ovšem aby se tak stalo, tak musel vyjít jeden velmi důležitý a zároveň nebezpečný plán. Žena tedy procházela Zaranou a přitom se rozhlížela po okolí, aby spatřila toho, jenž ji sem vylákal. Konečně se dočkala. Pod jedním uschlým stromem spatřila muže v černé kápi a hned k němu zamířila.
"Tak co, máš její auru?" vychrlila ze sebe plná nedočkavosti.
"Dobrý den, Carrabagu, jak bylo v Elavii, Carrabagu, neodhalil tě někdo, Carrabagu.", odpověděl jí muž.
"Vůbec nechápu, kam tím míříš." zeptala se nakvašeně žena.
"Pokud nevíš, tak je slušné nejdřív někoho pozdravit, Leilo." odpověděl jí muž. Ale vzápětí s notnou dávkou ironie dodal. "To bych však od tebe chtěl příliš, že?"
"Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit? Víš, kdo jsem?"
"Ano, vím. Jsi jen obyčejná bytost, kterou si Aalstor vybral jako svoji manželku, což do dneška nechápu." odvětil jí klidně Carrabag. Leila potlačila vztek a pokračovala.
"Tak jak tedy bylo v Elavii?"
"Konečně rozumná řeč, Leilo. Jde vidět, že nejsi tak hloupá, jak vypadáš." řekl posměšně Carrabag a pokračoval. "Bylo to jednodušší, než jsem myslel." a začal popisovat vše, od příchodu na Elavii, přes setkání s Berginem, až po jeho putování za Mistry, kde vyslechl jejich plán, vydat se do hor na Radu Mistrů.
"A co, bylo pro tebe těžké sehnat auru jejich vládkyně?" zeptala se Leila.
"Ale vůbec ne," pobaveně pronesl Carrabag. "Bylo to jednodušší, než jsem čekal. Stačilo jen vystihnout tu správnou chvíli k tomu, abych kousek její aury ukradl."
"A jak jsi to udělal?"

"Udělal jsem to tehdy, až když Vládkyně předávala vzkaz jednomu z Mistrů. Byl to vzkaz, určený pro jednoho jejich obyvatele," řekl Carrabag a pokračoval. "Když tedy Vládkyně předávala vzkaz, tak jsem jí nenápadně odebral část její aury. Naštěstí si ti dva ničeho nevšimli. Jinak by byl náš plán úplně k ničemu."
"Tak už nemluv a dej mi ji:" požádala žena Carrabaga. Ten tedy otevřel malý váček, který měl zavěšený na krku, a z něj začala pomalu stoupat krásná modrá aura. Carrabag poodešel stranou a Leila vkročila přímo do aury. Když tak učinila, zmocnil se jí zvláštní pocit, jako by se vše v jejím těle měnilo. Při tom také pronesla onu větu, kterou John slyšel na slavnosti. Po chvíli, když byl proces přeměny u konce, tak přišla ke Carrabagovi.
"Tak co, Carrabagu." promluvila nádherným melodickým hlasem. "Vypadám jako ona?"
"Ano, jestli chceš, můžeš se přesvědčit sama." A podal Leile zrcátko, které měl v kapse oděvu. Leila si ho tedy vzala a skutečně. Vypadala přesně tak, jako Vládkyně Elavie.
"Dobrá tedy, můžeme přistoupit k další části našeho plánu." prohlásila Leila a spolu se svým společníkem vyšla k první chalupě, která byla poblíž.

Stephanus seděl ve svém domku a marně čekal. Byl trpělivý, jako všichni Zaraňané, kteří čekali na to samé, co on. Kdypak se To objeví. Pomyslel si, když už po několikáté přistoupil k zašpiněnému oknu, aby z něj vyhlédl ven. Byl zklamán. Venku bylo vše při starém. Neobjevilo se nic, co by nasvědčovalo tomu, že se To objevilo.
Celý zarmoucený se tedy vrátil na židli, na níž před chvílí seděl a vzal si ze stolu krajíc okoralého chleba. Zakousl se, když v tom uslyšel, jak někdo klepe na dveře. Vyskočil tedy ze židle a utíkal ke dveřím.
"Kdo je tam?" pronesl a celý rozechvělý čekal na odpověď.
"To jsem já, Winona, Vládkyně Elavie," ozvalo se za dveřmi. "Mám
pro vás to, nač čekáte. Mohl bys mne pustit dovnitř?"
Stephanus chvíli váhal. Co když je to nějaký přelud? Co když otevřu dveře a nikdo tam nebude? Pomalu tedy otevřel a ke své radosti zjistil, že před ním stojí krásná žena v modrých šatech.
"Jsem ráda, že jsi mne pustil do svého příbytku, chlapče." řekla Leila a vkročila do chatrče.
"Co pro nás máš, Winono?" zeptal se Stephanus.
"Jak už jsem ti říkala. Mám to, nač čekáte."
"A kde je ta věc?" Stephanus se začal rozhlížet po stavení, ale nic nenašel.
"Není to věc, můj milý zaranský příteli," pronesla Leila a mile se na něj usmála.
"A co to tedy je?"
"Nabízím tobě a tvým přátelům život u nás, na Elavii." řekla Leila a v duchu se těšila na to, až tohohle hlupáka přivede na Borgan.
"Život na Elavii?" vydechl Stephanus. "Ale o tom hned musím říci svému náčelníkovi."
"Nikam nespěchej, chlapče. Já mu to řeknu sama." řekla Leila a pohladila Stephana po jeho světlých vlasech.
"A proč jsi přišla za mnou?" Stephanus nemohl té krásné zprávě uvěřit. Konečně se dočkali a on měl tu čest, dozvědět se to jako první.
"Tvá chalupa byla jako první, kterou jsem zde viděla, a tak jsem přišla za tebou, abys mohl jít se mnou na Elavii a pak o tom vyprávět svým přátelům." pravila Leila a prstem se jemně dotkla Stephanova čela.
"Ani nevím, jak ti mám poděkovat, Winono, Vládkyně Elavie."
"Děkovat mi nemusíš. Jen stačí, když se mnou půjdeš."
"Půjdu na Elavii," vydechl Stephanus.
"Ano, půjdeme na Elavii," odpověděla Leila a pokynula Carrabagovi, aby vstoupil dovnitř.
"Na Elavii," řekl Stephanus. Vzápětí mu klesla hlava a on usnul. Když bylo vše hotovo, tak Carrabag vytvořil portál a všichni tři se přesunuli na Borgan.

"Ach, tady je tak krásně!" zvolal už po několikáté zhypnotizovaný Stephanus, když procházel s Leilou a Carrabagem temnými chodbami Borganu. "Zdravím vás, krásné víly." řekl, když míjeli dva Borgy, kteří postávali u zdi. Musel to pro ně být zajímavý pohled. Vládkyně Elavie vede za ruku nějakého zmateného chlapce a za nimi jde Carrabag. Konečně trojice došla za neustálého Stephanova vzdychání do Kaple smrti, kde se už začali shromažďovat ostatní Borgové, které přítomnost Vládkyně cizího světa překvapila.
"Vítám vás, Leilo a Carrabagu," pozdravil je Aalstor, Vládce Borganu. "Vidím, že vaše mise proběhla úspěšně." řekl a přitom ukázal na svoji ženu a Carrabaga. Leila ho pozdravila pokynutím hlavy a obrátila se k omámenému Zaraňanovi.
"Tak tohle jsou tví noví přátelé," a ukázala směrem k osazenstvu kaple.
"Vítejte, drazí elfové a víly!" zvolal Stephanus, načež se kaplí rozlehl bouřlivý smích, který mladík vnímal, jako jásot. "Jsem Stephanus a je mi ctí, že mohu být obyvatelem tak krásného světa, jakým je Elavie." Následovala další salva smíchu a Stephanus se opět pustil do svého monologu. Při té příležitosti si Aalstor zavolal Leilu k sobě.
"Prosím tě, můžeš mi říct, k čemu je ta maškaráda?"
"Ach, ty myslíš tohle." ukázala na sebe. "To se hned dozvíš." A s tím přistoupila k Zaraňanovi, který si jí nevšímal. Natáhla k němu ruku, ze které vystřelil modrý paprsek, a všichni mohli vidět, jak se od chlapcova těla odděluje jeho aura. Zároveň s tím Stephanus zmlkl uprostřed věty a zůstal stát, jako zkamenělý.
"Pche, ani trocha magie!" zvolala Leila, když si prohlížela sotva patrný proužek Stephanovy stříbřité aury.
"A teď vám něco ukážu.", řekla Leila a vzala si velký nůž, který podala Stephanovi. "Zaraňane, tvá paní ti přikazuje, aby ses tímhle nožem pořezal na ruce." Sotva to dořekla, tak Stephanus uchopil nůž a začal se rychlými tahy řezat.
"Vidíte, poté, co jsem oddělila auru od jeho těla, tak je zcela v mé moci. Nech toho a pojď sem!" vydala další příkaz.
"Teď poklekni k mým nohám a líbej mi je." Zaraňan tak bez váhání učinil. Všichni tomu přihlíželi s pobavením.
"Zaraňane," ozval se Aalstor. "Plaz se a lízej přitom podlahu!" I tenhle příkaz chlapec vykonal.
"Jak vidíte, máme velmi pěknou hračku," promlouvala Leila k přihlížejícím. "Ale my si nechceme podmanit Zaranu, nýbrž Elavii.
"Tento chudák," a přitom ukázala na plazícího se Zaraňana. "Je jen ukázkou toho, co se dá dělat s bytostí, odcizíme - li jí celou její auru."
"Takže takhle si můžeme hrát se všemi bytostmi z Elavie?" ozvalo se z nenadání z davu.
"Nejen to, my takhle můžeme způsobovat i bolest." řekla Leila a opět namířila na Stephanovu auru prstem.
Ta se hned rozzářila do běla a všichni mohli vidět, jak se Zaraňan začal na zemi svíjet v bolestech. "Ale i to my nechceme. Pokud totiž půjdeme na Elavii, tak aury
jejich bytostí ponecháme tam, ale sem si vezmeme jejich těla. Takže si s nimi můžeme hrát stejně tak, jak s tímto bláznem. A opět ukázala na v křečích ležícího zajatce.
"A co s ním tedy chceš udělat, Leilo?" zeptal se Aalstor.
"Uvidíte." řekla Leila a poručila Stephanovi, aby vstal. Jakmile se postavil na nohy, tak se Leila obrátila směrem, kde se vznášela jeho aura, a hned po té na ni ze svých očí vyslala další paprsek, po jehož zásahu začala divoce vířit kolem, až se úplně rozplynula. Zaraňan
na to reagoval tak, že nejprve vytřeštil oči, a potom se jeho tělo pomalu sesunulo na zem.
"Neuvěřitelné, ten pes je mrtvý, vážně mrtvý!" zvolal Aalstor, když si ležící tělo po chvíli prohlédl.
"Ano, je mrtvý. A jestli víte, kdo ho zabil?" zeptala se Leila.
"Přece ty, drahá." odpověděl hned Aalstor.
"Já ne, já jsem v tom nevině. Tohohle ubožáka zabila přece Winona, Vládkyně Elavie."
"Aha, už chápu. Tak proto ten převlek!" zvolal Aalstor, začal tleskat a ostatní se k němu přidali.
"To byl můj nápad." ozval se Carrabag až potlesk utichl.
"A taky za něj budeš odměněn, příteli," pochválil ho Vládce. "Jmenuji tě hlavním vojevůdcem, který bude stát v čele obrovského vojska, které zničí Elavii jednou provždy!", zvolal Aalstor a hned po té jemu a Carrabagovi začali provolávat slávu i ostatní Borgové.
"Ale teď ještě musíme doručit náš pozdrav obyvatelům Zarany." přerušila oslavy Leila. Zatím co Carrabag vytvořil portál, tak Leila spolu se svým mužem zvedli Stephanovu mrtvolu a s Carrabagem se přemístila opět na Zaranu.

Když se oba objevili zpět na Zaraně, tak zamířili k domku, který sousedil s domkem jejich oběti, kde Leila zaklepala na dveře.
"Kdo je tam?" ozval se ženský hlas.
"Tady je Winona, Vládkyně Elavie a přináším vám to, na co jste tak dlouhé roky čekali. Než se otevřely dveře, tak se Carrabag stačil přemístit na Borgan.
"Ach ne, co se to stalo!" vykřikla dívka, když otevřela dveře a uviděla před nimi ležícího Stephana. "Ne, on je mrtvý, kdo ho zabil?"
"Já!" řekla Leila a před zraky vyděšené Zaraňanky se rovněž přemístila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Polgara Polgara | Web | 12. srpna 2008 v 18:13 | Reagovat

Nemáš vůbec za co děkovat. Já mohu jenom doufat, že jsem ti to opravila správně

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama