.

Kapitola první - Neznámá planeta

5. února 2009 v 20:03 | bigbiz |  Ardelia
Tak je tu další moje kapitolovka. Mám z ní poněkud smíšené pocity. Tak doufám, že mě neukamenujete.



Psal se rok 2100 a skupina astronautů seděla ve svém raketoplánu a nudila se. Posádku lodi tvořili muži, kteří byli před 5 lety vybráni vládami celého světa k tomu, aby prozkoumávali planety, na kterých by byl možný život. Byla sice možnost osídlit Mars, což se sice podařilo, ale byla zde i nadále potřeba, osídlovat i jiné planety, než byl Mars. A tak se tedy vlády všech států rozhodly k tomu, najít planetu se stejnými, nebo podobnými podmínkami, jaké dřív panovaly na planetě Zemi, která byla před časem zničena nárazem asteroidu. Za tímto účelem byl od roku 2085 sestavován nový raketoplán, který měl být schopen na krátký čas překonávat mezigalaktické vzdálenosti. Vše trvalo až do roku 2099, kdy mohly vlády planety Mars představit světu vesmírnou loď, která tohle všechno měla konečně dokázat. Když byla loď postavena, tak bylo ještě potřeba vybrat posádku. Po velmi pečlivém výběru bylo vybráno několik mužů, ochotných se vzdát pohodlného života na Marsu a vydat se na velmi dlouhou a možná, že i dobrodružnou cestu vesmírem.

A teď tedy tahle posádka seděla ve své lodi a už rok putovala temným, tajemným a nekonečným vesmírem.
"Víte, že je tomu už rok, co jsme opustili Mars?" zeptal se ostatních kapitán vesmírné lodi Frank Parker a při tom, si prohrábl své husté vlasy.
"Jo, vím to. A můžu ti říct, Franku, že se mi už stýská po domově." Odpověděl první důstojník Yoshimura. Ostatní lidé neřekli nic. Jen němě přikývli.
"Už abychom konečně objevili nějakou zajímavou planetu," pokračoval Yoshimura. " Ty ostatní se ani z daleka nepodobaly Marsu." Byla to pravda. Většinou totiž objevovali planety, na kterých nebyly vůbec vhodné podmínky pro život, anebo byly velmi malé.
"Taky bych si to přál," pronesl zamyšleně Parker a pak dodal. "Ale jsem zvědav na tu planetu, kterou jsme zachytili radarem asi tak před týdnem. Podle velikosti vypadá dobře."
"Nechci tě strašit, Franku. Ale takových planet už jsme pár objevili a nakonec se ukázalo, že to byl planý poplach." Pronesl druhý pilot Joe Lewis.
"O tom mi radši ani neříkej." Pronesl znovu Frank a dál pozoroval pomalu, ale jistě se zvětšující objekt před sebou. Před časem totiž posádka lodi zaznamenala planetu, velkou asi jako Mars. Podmínky se zdály být dokonalé a všichni se už chystali na to, že na ní přistanou a prozkoumají ji. Ovšem pak se ozval jejich počítač, který zkoumal ovzduší planety a oznámil jim, že atmosféra na téhle planetě je prudce jedovatá, takže astronauti museli hledat dál.
"Zadal jsem počítači, aby planetu prozkoumal, a zatím to vypadá dobře." Oznámil všem Yoshimura. "Jen mám strach z toho, co nám počítač řekne o atmosféře. Mám trochu obavy, aby to nedopadlo, jak se Zetou 11."
"Snad ne, Hiroschi," řekl Parker a pokračoval. "Už mě to tady totiž fakt nebaví a rád bych zase konečně byl doma."

Loď plula dál a přibližovala se k té neznámé planetě. Všichni mohli vidět, že je velká a dokonce byla i barevná, což vypovídalo o její rozmanitosti. Muži už byli celý napjatí na to, co jim o téhle planetě řekne jejich počítač, který už dva dny nepřetržitě zkoumal všechny údaje o planetě. Konečně se rozblikalo červené světélko, signalizující, že počítač je se svým měřením hotov.
"Tak co pro nás máš?" zeptal se Parker.
"Planeta Omega 4." Hlásil robotickým hlasem počítač a začal diktovat veškeré údaje, které zaznamenal.
"To je zajímavé," prohlásil Joe Lewis. "Vypadá to, že jsou podmínky na té planetě ještě mnohem vhodnější, než na Marsu"
"Máš pravdu, Joe," přisvědčil kapitán. "Počítači, jakmile budeme na oběžné dráze Omegy 4, tak pořiď i snímky planety."
"Rozumím" řekl počítač a odmlčel se.

"To je fantastické, vidíte to?" řekl ohromeně Hiroshi Yoshimura, když si o dva dny později prohlížel spolu s celou posádkou snímky, které vyfotografoval počítač.
"Ano, vskutku." Přisvědčil Parker. Na snímcích byly vidět stromy, řeky a dokonce i několik zvláštních útvarů, které mohly vypadat, jako nějaké chýše.
"Vypadá to, že je zde i nějaký život. Sice na primitivní úrovni, ale přece jen život." Řekl fascinovaně další z členů posádky Carl Strauss
"A kdy přistaneme?" zeptal se nejmladší z mužů Boris Katzinsky. Neuměl si to vysvětlit, ale cítil, jako by ho ta planeta nějak přitahovala.
"Neboj, Borisi. Bude to už velmi brzy. Ale teď půjdeme spát. Zítra je taky den." Řekl kapitán a mužstvo se na jeho povel odebralo ke spánku.

Druhý den kapitán Parker navedl loď na přistání. Konečně to bylo tu a na posádce bylo vidět velké vzrušení. Po roce objevili planetu, která byla vhodná k osídlení.
"Tak přistáváme, všichni se držte, protože to s náma bude pěkně házet." Prohlásil vesele kapitán a všichni se pevně připoutali. Jakmile loď vstoupila do atmosféry planety Omega 4, tak na všechny začala působit gravitace, která všechny muže přimáčkla do jejich sedadel. Gravitace sílila čím dál víc a posádka měla pocit, že musí loď i s nimi co nevidět rozmáčknout, jako obtížný hmyz. Když už se zdálo, že tomu tak skutečně bude, tak najednou všichni ucítili temné bouchnutí, signalizující, že loď přistála na místě určení. A také tlak přetížení začal zároveň s tím polevovat. Když se posádka lodi trochu vzpamatovala, tak kapitán nařídil vypustit robota, který měl sbírat vzorky půdy z planety a díky kameře, která na něm byla umístěná, mohli mít všichni lepší představu o tom, jak planeta vypadá. Tak tedy seržant Katzinsky vzal dálkové ovládání a zmáčkl tlačítko, po jehož stisknutí robot ožil a hned se vydal směrem k východu lodi, jenž se automaticky otevřel hned, co se k nim robot přiblížil. Mezi tím, co muži jen tak klábosili, tak Katzinsky na monitoru pozoroval scenérii, kterou mu robot díky kameře odhaloval. Podle toho, co viděl, přistáli na mýtině, kterou obklopovaly velmi vysoké listnaté stromy, jejihž korunami prosvítalo slunce. Obraz lesa se nezměnil ani po půl hodině a mladý technik se začal pomalu nudit. Když v tom se na monitoru objevila velmi zvláštní postava a Katzinsky celý ztuhnul. Ne to není možné, řekl si pro sebe. Postava nevypadala nijak příšerně. Vypadala, jako lidská bytost. Ale co Katzinskyho zarazilo nejvíc, byly uši té postavy, které byly zašpičatělé. Katzinsky sledoval postavu na monitoru a po té, co první šok trochu pominul, se začal dívat podrobněji. Byl to muž, přibližně stejně vysoký, jako lidé, které viděl na Marsu. Měl zrzavé vlasy a na sobě měl tmavé kalhoty a červenou vestu. V ruce ta bytost držela luk a Katzinsky si mohl všimnout, že na zádech má bytost pověšený toulec se šípy. Po chvíli ta bytost zmizela v lese a robot pokračoval dál. Katzinsky byl tím, co právě viděl, zcela ohromen. Ne, to není pravda. To nemůže být pravda. Je fakt, že četl hodně knih, ve kterých se tyhle bytosti vyskytovaly. Ale tohle bylo něco jiného. Katzinsky byl skoro jistě přesvědčen o tom, že právě takovou bytost viděl. Ale zase na druhou stranu si myslel, že se zbláznil. Přece jen byl už celý rok odloučen od domova a kromě svých kolegů z posádky nikoho neviděl, takže si tu bytost mohl jen představit ve své fantazii a ta se mu promítla na monitor. Z nenadání ho vyrušil hlas kapitána, který se ptal na to, co robot zaznamenal.
"Zatím to vypadá, že je tu velmi hluboký les a vzorky půdy budou známy později," řekl Katzinsky a pak velmi opatrně pokračoval. "Kapitáne, je tu ještě jedna věc, kterou byste měl vědět."
"A jaká, Borisi?"
"Víte, když robot zkoumal půdu planety, tak se najednou ukázala nějaká postava."
"Postava? A jak vypadala?" zeptal se kapitán.
"No víte," zdráhal se technik. "Možná to byla jen halucinace. Třeba to nic nebylo."
"Povídej, Borisi. Co jsi viděl?" vyzval mladíka Frank. Katzinsky se na dlouhou chvíli odmlčel a pak velmi tichým hlasem odpověděl.
"Kapitáne, je to divné a vím, že mě budete považovat za blázna. Ale mám pocit, že jsem viděl skutečného elfa."





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tiny tot Tiny tot | 5. února 2009 v 20:55 | Reagovat

No, zezačátku mi to až moc připomělo Červeného Trpaslíka, ale ke konci, hoou, vypadá to dobře... =)

2 LoarenFailet LoarenFailet | 6. února 2009 v 13:04 | Reagovat

Ja ti rikala,ze to bude super a taky ze jo!

3 Ewilan Ewilan | Web | 7. února 2009 v 15:47 | Reagovat

Páni...

tak nejdřív jsem radostí vykulila oči,když jsem viděla ten článek a hned jsem se vrhla na čtení.

Začátek byl zvláštní, typický sci-fi. Hezký rozhovor mezi postavami,akorát bych víc vyzdvihla jejich charakter:)jen to neber jako něco špatného, myslím to dobře.ale naprosto chápu - je to tvoje první povídka a výkon,který jsi podal, je skvělý!

A konec byl překvapující! Wow! Spojení sci-fi a fantasy. Hodně netradiční a řekla bych, že i originální:)

Zaujalo mě to a těším se na pokračování. Tak snad nebudeme čekat dlouho:))

4 Ewilan Ewilan | Web | 7. února 2009 v 15:48 | Reagovat

Ještě dodatek - hezky popsaný les:)) líbilo se mi to

5 Livien Livien | Web | 15. února 2009 v 19:29 | Reagovat

Úžasné...

Tohle je první slovo, které mě po přečtení kapitolky napadlo. Upřímně ? Rozhodně sem s další kapitolkou.

Je to psáno z úplně jiného soudku, než na který jsem po návštěvách různých stránek zvyklá a to se mi na tom líbí. Koncem to začínalo být opravdu poutavé, protože začátek samotný byl spíše seznámení se situací, dějem a místem konání, též s příčinami, ale v závěru se začal rozjíždět samotný děj a právě v tu chvíli mě to opravdu upoutalo a začalo bavit.

Počítej s tím, že až přibude další rozhodně přibude můj komentář ať už kladný či záporný, rozhodně se to ale rozvíjí velmi slibně.

Jinak souhlasím s částí komentáře Ewilan, začátek typické scifi, a v závěru proniknutí do fantasy. Hodně mi to připomnělo styl psaní Stasheffa :)

6 Polgara Polgara | 19. února 2009 v 20:26 | Reagovat

Ahoj, omlouvám se že ti to píšu pod kapitolu, ale jelikož nemáš zprávu autorovi. Tobě se někdo naboural do ciq? Já jenom že mi od tebe chodí zprávy psané ruštinou a zároveň s tím odkazy na ruské stránky, či co to je

7 Bigbiz Bigbiz | Web | 19. února 2009 v 23:27 | Reagovat

Polgara:Tak o tomhle vím. Už se mi ozval jeden známý a taky Tiny, že jim ode mě něco chodí v ruštině.

8 Verča Verča | Web | 14. března 2009 v 0:44 | Reagovat

Ahoj,

ze začátku jsem si myslela, že půjde o scifi povídku, ale ten konec... ten mě hodně překvapil. Vypadá to dost zajímavě a já se těším na to, co se z tyhle povídky vyvine.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama