.

Kapitola druhá

27. května 2010 v 23:46 | bigbiz |  Budoucnost světa
Uběhlo pár dní, a tak přidávám další kapitolu. Doufám, že se bude líbit.

Kapitola druhá
"Mončo, podívej, támhle někdo je!" zvolal Tomáš, který se díval směrem k lesu a přemýšlel nad tím, co by měli dělat dál.
"Ano, máš pravdu, taky už tu bytost vidím." Odpověděla Monika a oba zamířili směrem k oné bytosti. Když byli dostatečně blízko, tak Tomáš chytil Moniku, aby ji zadržel a s údivem řekl.
"Podívej, to není možné. Vždyť to je Savriel!"
"Počkej, ty myslíš tu Savriel, kterou jsi viděl při své první meditaci?" zeptala se dívka.
"Ano, přesně tu." Odvětil Tomáš a vykročil směrem k bytosti. Žena, která před nimi stála, byla vysoká, štíhlá elfka s hnědýma očima a vlasy, které jí spadaly až k lopatkám. Na sobě měla dlouhé šaty v barvě podzimního listí . Vypadala nádherně.
"Jsem ráda, že vás poznávám, přátelé," pronesla elfka, když se k ní Tomáš s Monikou přiblížili a usmála se na ně.
"I mě těší, že tě konečně vidím, Savriel," odpověděl Tomáš na pozdrav. Když jí představil svoji kamarádku, tak se podíval na elfku a zeptal se.
"Co my tady vlastně děláme?" Savriel mu pohled opětovala a po chvíli tichým, klidným hlasem odpověděla.
"Poslali jsme vás sem, abyste nám pomohli."
"Jak pomohli?" chtěl vědět Tomáš. "A s čím?"
"To se dozvíte později. Teď mne následujte." A s těmito slovy se Savriel otočila směrem k lesu a vykročila.


Tomáš s Monikou ji následovali, a při tom pozorovali okolní les. Byl snad ještě nádhernější, než při meditaci. Všude kolem byly statné stromy, jejichž košaté koruny byly plné zelených listů. Pod nimi rostla tráva a spousta lesních květin všech barev. A mezi tím vším se pohybovala různá zvířata od srnek až po lišky. Zvláštní na tom bylo, že se zvířata lidí nebála a byla od nich velmi blízko. Takže se tu a tam stávalo, že si je mohli i pohladit. Savriel pak zabočila na pěšinu, vedoucí do mírného kopce a řekla jim, že už budou brzy na místě. A skutečně asi tak po dvaceti minutách chůze dorazili na menší palouk, obklopený několika keři, uprostřed něhož stál menší dřevěný dům. Tomáš s Monikou čekali všechno, ale dům, ke kterému je Savriel dovedla, vypadal zcela obyčejně. Byl to normální domek s dřevěnými dveřmi, okny a komínem, ze kterého stoupal kouř. Savriel oba lidi dovedla k domku a zaklepala na dveře. Když vstoupili dovnitř, uvítal je mladý elf, jenž byl o něco menší, než Savriel a měl delší světlé vlasy a modré oči. Na sobě měl oblečení barvy bezmračné oblohy.


"Pojďte dál, přátelé." Pozdravil nově příchozí a pokynul jim směrem ke stolu. Když si všichni sedli, tak Lien sundal z kamen velký hliněný kastrol plný dušeného masa. K tomu jim podal rýži a začali jíst.
"Mimochodem já jsem Lien," řekl elf během jídla. " A vy musíte být Tomáš a Monika, že?" když lidé přikývli, tak se Tomáš zeptal, co že to tady dělají a jak dlouho tu budou.
"Nejdřív se najezte," odpověděl Lien. " S plným žaludkem se všechno chápe lépe." A dal si do úst velkou porci rýže. Když byli všichni po jídle, tak se Lien pohodlně opřel o opěradlo židle a s úsměvem si Tomáše a Moniku prohlížel. Pak se protáhnul, zvedl se a pomalým krokem přešel ke stolku, na kterém stála duhově zářící koule. Tu pak vzal, postavil ji na stůl tak, aby ji všichni viděli, a povídá.
"Rádi byste věděli, proč jste tady, že?" zeptal se Lien a nahnul se blíž ke všem třem.
"Ano, to máš pravdu." Přisvědčil Tomáš a byl zvědav, co Lien řekne.
"Víte, v našem světě už velmi dlouho existuje jedno proroctví, které vypráví o lidech, jako jste vy." Začal elf a se zájmen sledoval oba cizince, jak budou reagovat. Když nikdo nic neříkal, tak pokračoval. "Tohle proroctví zní nějak v tom smyslu, že dvě léta před Magickým rokem, tedy před rokem 2012, přijdou do našich končin Poslové Světla a postaví se s námi mocnému vládci démonů, který by chtěl společně se svoji armádou svět zotročit. Po těchto slovech Monika zbledla a Tomáš vyskočil tak, až převrhl židli, na které seděl.
"To si snad děláte srandu, ne?!" vykřikl a rozhlížel se po ostatních. "A jak to máme asi dělat?"
"Copak už jsi při meditaci pár démonů nezabil?" zeptal se ho klidným hlasem Lien.
"To ano, ale při meditaci nám pomáhali strážci." Odpověděl Tomáš, kterého to, co mu Lien řekl, zaskočilo. Lien dělal, jako kdyby si toho nevšiml a pokračoval.
"Ano, to je sice pravda, ale tady by to bylo to samé. Bojovali byste a my bychom vám pomáhali."
" Ale to jste nás nemuseli tahat sem. Stejně tak dobře bychom ty démony mohli zabíjet i při meditaci." Strážce si povzdechl a pak tichým hlasem povídá. "To byste sice mohli, ale z nějakého důvodu je lepší, abyste byli tady s námi. Proč, to ale zatím nevíme. Ale pracujeme na tom, abychom to jistili." Tomáš naprosto konsternovaně zaklonil hlavu a po chvíli se znovu zeptal.
"A co náš život v našem světě? Měl jsem teď být u kamarádky a Monika s její maminkou? Určitě se po nás shánějí." Elf se na oba pozorně podíval a prohlásil tak klidně, jako by konstatoval, že venku prší." Nebojte se, nikdo se po vás neshání. Vše je v pořádku."
"Jak to myslíš, že je vše v pořádku?" až teď si teprve všimli Moniky, která poprvé od doby, co byla v domku, promluvila.
"Tak, jak říkám." A s těmito slovy se Lien dotkl koule, uvnitř které to jen zavířilo a po chvíli, když byl vidět obraz, je vybídl, aby se sami podívali. Když se nahnuli ke kouli, tak Tomáš viděl sama sebe, jak sedí u kamarádky a společně s jejími přáteli pijí kávu a povídají si. Pak se Lien znovu dotknul koule a obraz se změnil. Teď pro změnu byla v úžasu Monika, která sledovala, jak stojí u nějakých dveří a vítá se se svoji kamarádkou, ke které měla později jet. Když to Tomáš a Monika viděli, tak se začali rozhlížet nejdřív jeden na druhého a pak po Savriel a Lienovi, kteří si jejich zděšených výrazů zdánlivě nevšímali.
"Jak je to možné?" zeptala se Monika. "Vždyť to nemůže být pravda? Jak jste to udělali." Lien se na ni usmál a nahnul se nad stůl.
"Je to jednoduché. To totiž nejste vy, ale jedni z našich strážců." Čím víc Lien mluvil, tím víc tomu nechtěli Tomáš ani Monika věřit. Jako první sebral odvahu k další otázce Tomáš.
"Je fakt, že ty bytosti vypadají stejně, jako my, ale stejně, proč jste si všichni tak jistí, že nikdo nepozná, že to nejsme my?"
"To proto, že strážci vás oba pečlivě studovali. A to znamená, že mají váš hlas, mají rádi stejné jídlo, mají strach ze stejných věcí, poslouchají stejnou hudbu a zkrátka se chovají úplně přesně, jako vy. Můžu vás ujistit, že tahle iluze je tak dokonalá, že ani vaši rodiče nemohou nic poznat." Tomáš s Monikou se na sebe podívali a oběma bylo jasné, že tomu, co teď slyšeli, nemohou uvěřit. Ale než někdo z nich začal klást další otázky, tak se Savriel zvedla, poděkovala Lienovi za oběd a řekla návštěvníkům z fyzického světa, že už je čas jít dál.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama