.

Kapitola čtvrtá

21. června 2010 v 20:38 | bigbiz |  Budoucnost světa
Tak konečně mě políbila múza a já můžu přidat už čtvrtou kapitolu k Budoucnosti světa. Tak doufám, že se vám bude líbit.

Kapitola čtvrtá
Tomáš s Monikou se procházeli lesem a přemýšleli o tom, co jim řekla Savriel o budoucnosti světa a taky o proroctví o příchodu andělů z nebes. Nyní procházeli velmi rozmanitou krajinou, tvořenou malými tůněmi, potůčky a taky menší řekou s nádherným vodopádem. Za jiných okolností by se oba rozplývali nad krásou okolní krajiny, ale teď byli zaneprázdněni různými pocity a myšlenkami především o budoucnosti, ale také o tom, co zde dělají a jaký to má všechno smysl. Šli ještě asi tak dvě hodiny, když si najednou všimli toho, jak les končí a z kopce se vine pěšina, směřující do malebného údolí, kde ležela vesnice. Vydali se tedy pěšinou směrem ke vsi a po cestě míjeli trhovce, kteří už pomalu uklízeli stánky s různým zbožím a nově příchozím nevěnovali žádnou pozornost. Když se oba blížili k branám vesnice, tak si mohli všimnout dvou mužů, ozbrojených meči, kteří vesnici a její obyvatele chránili před vstupem vetřelců.
"Stát, co tu chcete!" Ozval se jeden ze strážných, zatím co si druhý se zájmem prohlížel oba cizince.
"Přišli jsme z daleka a rádi bychom se tu na jednu noc ubytovali a nabrali nějaké zásoby." Odpověděl Tomáš a chtěl s Monikou projít dál. Ovšem druhý strážný je rukou zadržel a první se znovu zeptal. "A co jste zač?"
"Jsme jenom obyčejní lidé, a jak řekl můj kamarád, přišli jsme z daleka a rádi bychom se zde ubytovali a pak půjdeme dál."
"Dobře. A magické schopnosti máte?" pokračoval strážný ve vyptávání.
"Proč se ptáte?" Tomáše otázka strážného překvapila a přemýšlel, co by měl vlastně odpovědět. Nakonec se rozhodl trochu zalhat.
"My o magii nic nevíme. Jsme fakt celý den na cestách a chceme zde jen přespat." Strážného Tomášova odpověď evidentně uklidnila a oba lidi pustil dál. Ale ještě než prošli branou, tak je varoval.
"Dejte si pozor na magické bytosti. Jsou velmi nebezpečné a bůhví, co by vám udělaly, kdybyste se jim dostali do spárů." Když Tomáš s Monikou řekli, že si budou dávat pozor, tak muž pokračoval." A hlavně pozor na strážce. Ti jsou ještě nebezpečnější, než bytosti. Proto zde hlídáme. Nechceme mít s magií nic společného, rozumíte?" Když oba řekli, že rozumí, tak je strážní už nechali být.
Když byli Tomáš s Monikou v bezpečí vesnice, tak se strážný, který se vyptával, obrátil ke svému kolegovi s otázkou, co na cizince říká.
"Myslím, že mluvili pravdu. Podle mě se jich nemusíme bát. Jak to tak vypadá, tak o magii nic nevědí. Řekl bych, že problémy dělat nebudou. Nebo ty jsi snad jiného názoru?" Strážný se zamyslel a povídá.
"Ano, taky si myslím, že nebude žádný problém, ale něco je na jednom z nich divného."
"Divného, a co?"
"Nevím, jako bych ho už někde viděl. Jen si nemohu vzpomenout, kde." Pak najednou luskl prsty a vzrušeným hlasem pokračoval."Už vím, vydal jsem se zrovna na obhlídku okolí, když v tom se asi tak padesát metrů přede mnou ten muž z ničeho nic objevil."
"A proč jsi ho nezadržel?"
"Nebyl čas, musel jsem řešit důležitější věci. Co když bych toho člověka zadržel a někudy by se sem dostala nějaká magická bytost, nebo strážce? Myslím, že by mi Velitel usekl hlavu a vystavil by ji na náměstí, jako odstrašující příklad. A to jsem rozhodně nechtěl. A tak jsem ho nechal projít."
"Takže je poznamenaný." Řekl si druhý strážný spíš pro sebe.
"Ano, vypadá to tak. Ale co ta holka?"
"Vsadím se, Arture, že když je poznamenaný jeden, tak bude poznamenaný i druhý."
"To máš pravdu, Taky si to myslím. Řeknu Silasovi, aby zahájil se svými muži kontrolu."
"Zahájit kontrolu teď večer? Lidi jen zbytečně vyděsíš. A za ty lidi tady dám ruku do ohně. Nemají s magií nic společného a takhle by zavládla jen zbytečná panika." Najednou se mu objevil na tváři potutelný úsměv, když dodal. "Když se svými muži zkontroluje jen ty dva, tak bude klid a nikdo si ničeho nevšimne. A navíc to vypadá, že ta holka je zrovna Silasův typ, tak si myslím, že ji bude kontrolovat opravdu důkladně." Artur se hlasitě rozesmál, poplácal kolegu po rameni a nabídl se, že se vydá hned za Silasem.
Do hostince vstoupili čtyři muži a hned si sedli ke svému obvyklému stolu. Když se usadili a hospodský všem donesl pivo, tak jeden z nich začal povídat.
"Hoši, slyšeli jste už tu novinku?"zeptal se, se zájmem a začal si prohlížet své přátele.
"Jakou máš novinku, Silasi?" ozval se další. "Nic jsme neslyšeli. Aspoň já teda ne." Silas se podíval ke stolu, kde seděli Tomáš s Monikou a ukázal na ně, aby ostatní muži věděli, o kom mluví, ale zároveň tak, aby další hosté včetně cizinců neměli ani kousek podezření.
"Znáte ty dva?" zeptal se znovu ten, kterému všichni říkali Silas.
"Ne. A měli bychom snad?" zeptal se svalnatý vousatý muž se zrzavými vlasy, který seděl naproti Silasovi.
"Ne, ale přišel za mnou jeden ze strážných domobrany a on mi řekl, že má podezření o tom, že ti dva," a znovu ukázal na cizince a ještě se napil piva, aby zvýšil dramatický efekt svých slov, "jsou poznamenaní." Ostatní muži u stolu po Silasových slovech málem vyskočili ze židle.
"Co to říkáš, poznamenaní?"
"Ano, přesně tak, Geralde." Gerald se nahnul blíž k Silasovi a tichým hlasem pravil. "Tak začneme s kontrolou, ne?" Silas se poškrábal ve svých hustých černých vlasech a podíval se na Geralda.
"Ne, Artur říkal, že je nutné kontrolu provést v klidu a o samotě. Prý aby nevznikla panika." Najednou se ozval světlovlasý muž, jehož tvář byla poďobaná pihami.
"Vsadím se, o co chceš, že to Artur říkal kvůli tobě. A když se tak podívám na tu poznamenanou, tak bych řekl, že měl pravdu. Vypadá, že je prolezlá magií a bude ji potřeba zkontrolovat tedy velmi důkladně." Ostatní se zasmáli.
"A co když ten člověk, co je s ní, nám bude v kontrole té holky bránit?" Ozval se svalnatý muž, kterému se po tváři táhla dlouhá jizva.
"Když se bude bránit, zabijeme ho. A jestli je ta holka plná magie, tak jí stejně moc nepomůže." Řekl Silas a ostatní se znovu rozesmáli.
Když Tomáš s Monikou odešli z hostince do pokojů, které jim hostinský vybral, tak si ho Silas zavolal ke stolu.
"Víš, kam šli ti dva?" hospodský, starší zavalitý drobný mužík se trošku přikrčil, rozhlédl se kolem sebe a povídá.
"Vybral jsem jim pokoje, a tak šli do nich."
"A můžeš nám říct, kde ty pokoje jsou?"
"To nemohu, pane Silasi. Hosté si nepřejí být rušeni." Po těchhle slovech hospodský poněkud poodstoupil.
"Víš vůbec, s kým mluvíš, ty starý blázne?" Silas hodil po muži nepříjemný pohled.
"Omlouvám se, pane, ale mám příkaz, že k nim do pokojů nikdo nesmí. Rádi by si odpočinuli a budou teď spát."
"Tak mám takový dojem, že se hospodský paktuje s poznamenanými," prohlásil jen tak pro sebe Silas. "Co ty na to, Geralde?" Vousáč se zrzavými vlasy se pousmál.
"Vypadá to tak." Silas se opět podíval na hospodského, který byl teď bledý, jako stěna.
"Opravdu se paktuješ s poznamenanými?" hospodský sklopil hlavu a nic neříkal. "Nic nám k tomu neřekneš?" Když hospodský stále mlčel, tak se Silas protáhnul a pokračoval. "Víš, kontrolní výbor má spoustu prostředků, jak z lidí, jako jsi ty, dostat pravdu. Máš moc krásnou vnučku. Taková milá holčička se světlými vlásky, co vypadá, jako princezna. Jak že se jmenuje?"
"Anabell, pane." Hlesl hospodský.
"Ach ano, Anabell! Já zapomněl." Zvolal Silas a na tváři se mu objevil široký úsměv. "A představ si, že zrovna někdo viděl včera Anabell v lese, jak komunikovala s elfy." Hostinský se napřímil a vypískl. "To není pravda, pane. Za svoji rodinu dám ruku do ohně. Anabell se určitě nevybavovala s elfy. Není poznamenaná."
"A kdo myslíš, že ti uvěří? Můžeme najít spousty svědků, kteří to dosvědčí. A nemusím ti snad říkat, že jakékoliv provádění magie, nebo komunikace s magickými stvořeními je trestný čin, že?"
To ne, pane. Ale…"
"Mlč!" zařval Silas tak hlasitě, až se všichni otočili jejich směrem, ale pak se hned obrátili zpátky. S kontrolním výborem totiž nikdo nechtěl mít nic společného. Silas se uklidnil a povídá. "Takže buď řekneš pravdu, anebo bude Anabell po zbytek svého života sloužit, jako otrok Jeho Veličenstva." Hospodský se po těchto slovech rozklepal.
"Jsou v horním patře, ale teď už asi spí. Je tma a oni byli velmi unavení. Ale chtějí zítra hned ráno jít a v obchodě si koupit zásoby. Neutečou vám, přísahám."
"To bych ti radil,"řekl potichu Silas. "Anebo se můžete s Anabell rozloučit. Po té se svými muži vstal a opustil hostinec.
Druhý den ráno se Tomáš s Monikou už odpočatí vydali na další cestu. Ale ještě před tím si v obchodech pořídili zásoby. Hlavně jídlo a oblečení. Tomáš měl na sobě hnědé kalhoty, bílou košili a tmavě červenou vestu a Monika zase měla dlouhé zelené šaty.
"Tak myslím, že máme všechno," řekl Tomáš."Anebo ještě něco potřebuješ?"
"Ne, to je vše." Odvětila Monika a oba zamířili ven z vesnice. Když už byli těsně za vsí, tak uslyšeli dusot koňských kopyt a otočili se za sebe, kde spatřili čtyři muže, kteří je pronásledovali.
"Stát, kontrola!" zvolal jeden z nich a spolu se svými společníky sesedl z koně.
"Co se děje, pánové?" zeptal se Tomáš.
"Jste podezřelí z toho, že máte něco společného s magií a tudíž jste poznamenáni. A proto se musíte podrobit kontrole." Než se stačili Tomáš, nebo Monika zeptat, o co jde, tak se dva muži chopili Moniky a povalili ji na zem.
"Co to děláte?!" s obavami se zeptal Tomáš.
"Mlč, tebe taky zkontrolujeme. Ale nejdřív zkontrolujeme tvoji poznamenanou přítelkyni." A s těmito slovy se začal sápat po Monice.
"Nevzpouzej se, stejně ti to nepomůže." Rozesmál se Silas a pevně stiskl Moničin prs. Tomáš byl rozzuřený a taky měl o Moniku strach. Evidentně se ji ti muži chystali znásilnit, ale on nevěděl, co má dělat. Najednou si vzpomněl na situaci, při které zabil svého prvního démona. Ale nevěděl, jestli to stejné bude fungovat i proti člověku. Ovšem rozhodl se to zkusit. Lepší bylo totiž udělat něco, než nic. Natáhl tedy levou ruku směrem k muži, který zrovna Moniku zuřivě líbal na krku. Palec a prostředníček dal k sobě, jako kdyby držel špetku soli a za chvíli viděl, jak z nich vystřelil tenký paprsek zlaté záře, který zasáhl muže do krku. Ten vykřikl, chytil se za poraněné místo a odsunul se stranou.
"Za to zaplatíš, poznamenaný," zařval." Teď uvidíš, jak s vámi zacházíme!" Hned na to ze zadu přiběhl další muž a chystal se vrhnout na Moniku. Ale ještě než k ní doběhl, z oblohy náhle vyšlehl blesk, jenž mužem projel a ten se pak sesunul mrtev k zemi. Tomáše tahle věc překvapila, ale neměl čas přemýšlet. Muž, který se před tím pokoušel znásilnit Moniku, vytáhl z opasku dlouhý nůž a rozběhnul se s křikem k Tomášovi. Ten na nic nečekal, natáhl opět levou ruku tentokrát dlaní k nepříteli a vzápětí z ní vyšlehl silnější proud zlaté energie, který ho zasáhl přímo do hrudi a propálil v něm díru. Silas se zapotácel, chvíli na Tomáše s vytřeštěnýma očima civěl, a pak se i on skácel k zemi, jako podťatý. Když to viděli zbylí dva muži, tak pustili Moniku, kterou do této chvíle drželi a utekli.
"Jsi v pořádku?" zeptal se Tomáš a přispěchal k Monice, aby jí pomohl na nohy.
"Díky, už jsem si myslela, že nás ti chlapi zabijí." Poděkovala roztřeseným hlasem Monika." Pojďme pryč. Tady už nechci zůstat." Tomáš přikývnul, ale než stačili vyrazit, spatřili dalšího muže, který k nim přijížděl na koni. Jakmile ho Tomáš spatřil, tak opět natáhl ruku dlaní směrem k přijíždějícímu, chystající se ho hned zabít. Neznámý, když to spatřil, tak zamával levou rukou a pak se k nim přiblížil.
"Dej tu ruku dolů. Ze mě nemusíte mít strach." Volal už z dálky.
"A jak to máme vědět?" zeptal se Tomáš. "Jsme tady teprve druhý den a už se nás někdo pokoušel zabít." Muž k nim dorazil a potřásl hlavou s dlouhými hnědými vlasy.
"Jestli jste v pořádku, tak musíme jít. Ti dva se můžou každou chvíli vrátit s posilou. Nemáme čas." A jak to dořekl, tak všichni viděli, jak se k nim ze západu řítí asi stovka vojáků v tyrkysově modrých uniformách.
"Jděte a někam se schovejte. My si s nimi poradíme." Zvolal muž a Tomáš s Monikou začali utíkat k jednomu domu, kde se přikrčili a sledovali to, co se stane. Zarazilo je hlavně, že muž řekl, že se o ty vojáky postarají, když tam byl jen sám. Vojáci s tasenými meči se už blížili, když v tom se odnikud vynořil silný lev, který skočil na dva nejbližší vojáky a strhl je z jejich koní. Ovšem to nebylo všechno. Další a další lvi se vynořovali z míst, kde před tím nic nebylo, a další překvapené vojáky strhávali z koní a vzápětí jejich krky drtily silné čelisti. Takhle byla během chvíle zneškodněna polovina vojáků, jejichž zoufalý křik muselo být slyšet po celé vsi. Mezi druhou polovinou vojáků zavládla panika a zmatek, který přiživovali i splašení koně, kteří se vrhali do všech stran a sráželi se s ostatními koňmi, kteří vyhazovali jezdce ze sedel. Muži, jenž dopadli nezraněni na zem, se pokoušeli se lvi bojovat, ale jejich meče těly zvířat jen procházely. Ovšem zuby lvů přesně nacházeli svůj cíl. A ti, kteří nezabili lvi, padali mrtví po zásazích obřích vodních pěstí, kterými je zasahoval neznámý muž. Když to viděla zbývající část armády, místo, aby svým druhům ve zbrani pomohli, tak začali zběsile utíkat ohromeni masakrem, který se odehrával před nimi. Celá bitva mohla trvat ani ne pět minut, ale i za tak krátkou dobu zůstal na zemi před vesnicí hotový obraz zkázy. Roztrhaná těla vojáků se mísila s těly mrtvých koní. Bylo jich tolik, že si Tomáš s Monikou ani netroufali odhadovat, kolik jich bylo. Když bylo po všem, tak viděli, jak jejich zachránce odepjal vojákům opasky, na kterých byly i pochvy na meče a společně s nimi je začal podávat oběma lidem. Pak chytil dva z volně pobíhajících koní a přivedl je k Tomášovi a Monice.
"Teď si pospěšte." Řekl muž. "Musíme hned vyrazit." Pak oběma pomohl na koně a všichni tryskem opustili vesnici.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí povídka Budoucnost světa?

Líbí 50% (4)
Nic moc 12.5% (1)
Ne 37.5% (3)

Komentáře

1 Linny Linny | Web | 21. června 2010 v 20:44 | Reagovat

Hezkééé... :) Mohla by jsi se sem prosím tě juknout? :) http://linny.blog.cz/

2 Polgara Polgara | Web | 22. června 2010 v 9:21 | Reagovat

Kapitola jako vždy pěkná, mile mě překvapila její délka a i to, jak si  pokročil v ději. V té vesnici bych žít nechtěla. Nicméně, těším se na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama