.

Kapitola třetí

8. června 2010 v 18:54 | bigbiz |  Budoucnost světa
Tak tady přidávám další kapitolu k Budoucnosti světa. Doufám, že se vám bude líbit. Přeji příjemné čtení.

Kapitola třetí
Když Tomáš s Monikou opustili Lienův domek, tak se společně se Savriel vydali na další cestu, která je vedla hlouběji do lesa. Procházeli kolem malého potoka, v němž mohli vidět hejno malých, zlatě zářících rybek, jak plavaly sem a tam a za nimi se tvořily pruhy zlatavé záře.
"Co je to za záři?" zeptal se Tomáš Savriel.
"To je jejich aura." Odpověděla a dál pokračovali v cestě. Asi tak po půl hodině chůze se les náhle rozestoupil a všichni tři spatřili kruhovou stavbu se spoustou schodů, které vedly na malé prostranství, uprostřed něhož se nacházelo něco, jako oltář. Krásu téhle stavby umocňovalo to, že celá byla postavena z bílého kamene, který na slunci jasně zářil. Savriel se svými společníky sestoupila dolů a Tomáš s Monikou se pak otočili napravo, kde v okrajích kruhového amfiteátru stály dvě mramorové sochy lvů v nadživotní velikosti. Lvi byli vyobrazeni vleže se vztyčenými hlavami a dívali se na všechny přítomné, jako kdyby zkoumali, kdo vstoupil na jejich území.
"To místo vypadá úžasně, co to je?" pronesla obdivně Monika a pohladila si sochu jednoho ze lvů.
"To je Svatyně lvích strážců. Na toto místo lvi chodí nabrat energii pro boj a také se tu i modlí." Pronesla velmi tichým a obřadným hlasem elfka.
"Copak lvi se mohou modlit?" zeptal se nechápavě Tomáš a zahleděl se k oltáři, kde stály dvě hořící bílé svíčky. "Myslel jsem, že jen bojují s démony, ale nečekal jsem, že se budou i modlit."
"Škoda, že tu teď nikdo není," Monika se zamyšleně podívala Savrieliným směrem a pokračovala."Pohled na ty lvy, jak čerpají energii a modlí se, musí být úžasný."
"To máš pravdu," přisvědčila Savriel. "Teď vám něco ukážu, ale hlavně se nelekněte." Dodala a pak mávla rukou. U oltáře, kde ještě před chvílí bylo prázdno, Tomáš s Monikou spatřili velkého a silného lva se světlou hřívou, jak sedí a upřeně se dívá do dáli. Lev ještě chvíli nehnutě seděl, jako by si nových návštěvníků nevšimnul a pak se velmi pomalu otočil směrem k nim.
"Vítejte, přátelé." Pozdravil je lev, hlubokým zpola lidským a zpola zvířecím hlasem."Jsem rád, že vás konečně vidím i zde." A při tom se na Tomáše a Moniku usmál. Pak se otočil k Savriel. "Jsem opravdu rád, že jsi je sem přivedla. Jen doufám, že nedělali nějaké problémy."
"Ne, Aladare. Vše dopadlo v pořádku." Savriel oplatila strážci úsměv."Jen byli překvapení, že jsou tady."
"To chápu." Přisvědčil lev a znovu se obrátil ke dvojici návštěvníků.
"Jak se vám líbí naše svatyně" zeptal se Aladar.
Je nádherná, opravdu." Uznale prohlásili Tomáš s Monikou, načež se Aladarův úsměv ještě víc rozšířil. Ještě chvíli všichni tři stáli u oltáře, když v tom se lví strážce vydal směrem k sochám dvou lvů, kde se znovu zastavili a opět se podíval na všechny tři.
"Tohle, co vidíte, jsou sochy prvních lvích strážců, kteří se v našem světě objevili."
"Takže tihle lvi," řekl Tomáš a ukázal na sochy, "to jsou vaši prapředci?"
"Samozřejmě. Jako vy máte svého Adama a Evu, nebo Ježíše Krista a Pannu Marii, my máme lvici a lva."
"A znáte i jejich jména?" zeptala se Monika.
"Ne," odvětil Aladar, "Jsou to prostě lev a lvice. Předkové nás, lvích strážců." Poté, co Aladar domluvil, si položil hlavu na jeden z podstavců a začal vrnět. Savriel Tomášovi s Monikou šeptem vysvětlila, že teď Aladar vzdává svým prapředkům hold a zároveň jim naznačila, že by se už měli vydat na další cestu. Když vyšli ze svatyně, tak Savriel řekla, že je na čase se rozloučit a teď se musí Tomáš s Monikou vydat na cestu sami.
"Ale tobě se to řekne, když víš, kam máš zajít, ale co my?"
"Kousek odsud směrem na sever je vesnice, kde můžete přespat a získat i nějaké zásoby," odvětila elfka a pokračovala. "A ještě něco. V našem světě neplatí žádné peníze. Stačí prostě jen požádat o pokoj, nebo o zásoby a dostanete je."
"A to nemáte strach, že se toho nějak nezneužije?" ptala se Monika. "Pokud totiž ve vašem světě neexistují peníze, tak si každý může brát, co a kdy chce a tedy časem chtít víc a získávat to třeba krádeží." Savriel se podívala na dívku pohledem stejným, jako když se profesor dívá na svého studenta.
"Jak vidím, tak stále nic nechápete. Nuže vysvětlím vám to." A s těmito slovy se všichni tři usadili do trávy a elfka začala vyprávět.
"Ano, ve vašem světě může existovat pocit, že pokud má člověk něco zadarmo, může si vzít kolik chce a co chce. Představíme si teď situaci. Jste bezdomovci a žijete ve světě, kde neexistují peníze. Co byste udělali?" Savriel se se zájmem podívala na Tomáše s Monikou a zvědavě čekala na jejich odpověď.
"Co by," začal Tomáš."Opatřil bych si vilu, pořádný sporťák, nejlépe Ferarri a k tomu ještě jeden Mercedes. A k jídlu bych měl ty nejlepší speciality, co by se daly sehnat." Když skončil, tak se Savriel obrátila k Monice.
"A co by sis přála ty, kdybys byla bezdomovec a ve vašem světě by najednou přestaly existovat peníze a ty by sis mohla pořídit, cokoliv bys chtěla?" Monika se chvíli rozmýšlela a pak pomalu řekla.
"Kdybych byla bezdomovec. Tak bych si pořídila buď byt, anebo malý domek. Pořídila bych si nějaké knihy, protože ráda čtu. A s jídlem bych to dělala tak, že bych si pořídila jen to, co bych opravdu potřebovala."
"Ale nejsou peníze," se zájmem přerušila Moničino vyprávění Savriel. "Proč si nepořídíš třeba polovinu věcí z vašeho obchodu?"
"Protože bych to nedokázala spotřebovat. Proto bych si toho vzala jen tolik, abych netrpěla hladem a zároveň tolik, aby i ostatní lidé měli co jíst." Když Monika domluvila, tak se Savriel opět podívala na oba lidi a důležitým hlasem pronesla.
"Dala jsem vám jednoduchou otázku a na ni jsem slyšela dvě odpovědi. Ta otázka zněla, co byste dělali, kdybyste se stali v budoucnu bezdomovci a najednou jste zjistili, že přestaly platit všechny peníze vašeho světa. Zatím co Tomáš by se začal chovat, jako král, každému by dával najevo, že teď má moc a všechno, na co si vzpomene, tak Monika by chtěla jen to, co by sama dokázala spotřebovat, anebo jen to, co by jí stačilo k živobytí. A teď se zeptám znovu. Která odpověď je podle vás ta lepší?"
"Asi ta Moničina." Řekl potichu Tomáš.
"A proč?" zeptala se Savriel zvědavá na jeho odpověď. Když Tomáš dlouho nic neříkal, tak pokračovala ve vysvětlování.
"Kdyby se lidé dozvěděli, že dnes byly najednou zrušeny peníze. Tak by se vrhli do všech obchodů a skoupili by hromadu zásob a dalších zbytečných věcí. Tihle lidé by jásali, co všechno mají a jak dobře se jim teď bude žít. Ale zase na druhou stranu lidé, kteří by přišli později, by si nemohli pořídit ani chleba, protože by nebyl. Tak by počkali do druhého dne, kdy by zase oni skoupili všechno a ti druzí by neměli nic. A časem by se tohle ještě zhoršovalo, protože by na polích nemohly růst ani vaše plodiny, ze kterých vyrábíte potraviny. Krávy, ani kozy by neměli mléko, protože by se neměly na čem pást. A ani vy byste za chvíli neměli ani na oblečení, protože vaše továrny by ho nestačily vyrábět. A to není jen oblečení. Nebyly by suroviny na další věci a za přibližně 50 let vašeho času by na celém světě došlo k epidemiím hladu, moru a jiných nemocí. A to jen proto, že jste byli tak chamtiví, že jste chtěli všechno jen pro sebe a díky tomu jste vydrancovali váš svět tak, až by v něm nic nezbylo. A věřte mi, že konec by nastal pak hodně rychle." Tomáš s Monikou byli těmito informacemi dost zaskočeni, ale Savriel ještě neskončila.
"Ale kdyby se lidé zachovali tak, jako Monika, tak by bylo ve vašem světě hned lépe. Lidé by si pořizovali jen to, co skutečně potřebují, čímž by došlo k rovnováze. Rovnováha znamená, že všichni by měli všeho dostatek. Byl by dostatek jídla pro všechny. Plodiny by mohly dál klidně růst a krávy a kozy by měly mléko. Továrny by vyráběly zboží a všem by se vedlo dobře. A dokonce i vaše Afrika by se tak časem vyrovnala světu, kterému vy říkáte vyspělý. Nebyly by války, protože by ztratily smysl. Nebyla by nevraživost a povýšenost, protože všichni lidé by si byli rovni a nikdo by nedělal mezi vámi rozdíly. Zkrátka by na celém světě zavládl blahobyt a vy byste už nikdy nemuseli strádat."
"Ale počkej," Tomáš skočil Savriel do řeči." Tohle už tu bylo. To samé hlásili komunisté a taky Hitler. A jak tohle všechno dopadlo, víme sami. Co když tvoje vize povede ke vzniku další totality?" Savriel se na Tomáše zamračila.
"Komunisté a Hitler hlásali jen prázdná slova. Říkali jen to, co jste chtěli slyšet a nepřemýšleli jste, k čemu to může vést. Jen jste slyšeli o blahobytu a dostatku všeho pro všechny a slepě jste si tyto režimy zvolili. A pak jste za to pochopitelně i zaplatili." Elfka si prohrábla vlasy a pokračovala už mnohem klidněji."Ve světě, o kterém mluvím, by nebylo žádné zatýkání odpůrců, žádné popravy, rozkazy, zákazy a nařízení. V tomhle světě by se mohl každý rozhodovat, jak by chtěl, říkat, co by chtěl a nikdo by proti tomu nic nenamítal. Z počátku by samozřejmě vašim nejbohatším lidem vadilo, že teď už nemohou prokazovat svoji moc penězi, ale zvykli by si. A věřte, nikdo by je nenutil, aby se i oni přizpůsobili. Jejich přizpůsobení se, by přišlo samo časem."
"Ale takovému životu by nejdřív lidi musel někdo naučit, ne?" zeptal se Tomáš.
"Pochopitelně, že ano. " přisvědčila Savriel."A taky vás to někdo naučí."
"A kdo to bude, vy?" zeptala se Monika.
"To bohužel nevím," odvětila Savriel."O tom se proroctví zmiňuje velmi mlhavě. Buď to můžeme být my, anebo někdo jiný." Tomáš se najednou začal hlasitě smát.
"Tak třeba by nám mohli pomoct mimozemšťané. Víš, u nás na internetu jsem četl stránky nějakých vesmírných lidí, kteří tohle hlásali. To je určitě ono!" zvolal Tomáš a znovu se rozesmál, ale tentokrát ještě hlasitěji. Savriel, místo toho, aby se smála společně s Tomášem, na něj vrhla zkoumavý pohled a chladným hlasem odpověděla.
"Znám velmi dobře váš internet a tedy znám velmi dobře i ty lidi, o kterých mluvíš." Ano, mluví o životě bez peněz, ale je to to samé, jako komunismus, nebo nacismus. Tihle lidé nevědí o Vesmíru vůbec nic a už vůbec ne o bytostech, které tam žijí."
"Abych pravdu řekl, dělal jsem si legraci." Odpověděl Tomáš. "Ale jen tak pro zajímavost. Co by se stalo, kdyby se tihle idioti dostali k moci?"
"Tak byste zažili takovou totalitu, že proti ní by byl váš komunismus jen procházka růžovým sadem." Pronesla Savriel a trpělivě čekala na další otázky.
"A co by se tedy stalo?" zeptal se znovu Tomáš a i na Monice bylo vidět, že by ji elfčina odpověď zajímala.
"Tak v první řadě by se stalo, že by byl zákaz svobody slova. Vaše média by musela přenášet jen vzkazy těch jejich vesmírných lidí. Dále vaše literatura by z větší části byla považována za ovládací program temných sil, nebo ještěrů z pekel, jak jim rádi říkají a taková zakázána. Lidé, kteří by začali protestovat, by byli označeni, jako ještěři z pekel a byli by souzeni a pak popraveni. Dost by se to podobalo vašim honům na čarodějnice, které v minulosti probíhaly. Zkrátka by nastala nekonečně dlouhá doba temna."
"A kdo tedy mohou být ty bytosti, které mají podle tebe učit lidi lepšímu životu?" zeptala se Monika.
"Jak jsem už jednou řekla, tak proroctví je velmi mlhavé. Víme jen, že ty změny nastanou. Ale nevíme kdy a nevíme ani, kdo vás bude učit. Ale vypadá to na anděly, kteří mají sestoupit z nebes mezi lidi a učit je."
"Ale o andělích z nebes různé texty pojednávají, spíš jako o mimozemšťanech, než o našich běžných andělích, které známe z našeho křesťanství." Ozval se Tomáš a protáhnul se.
"Ano, to je pravda." Odvětila Savriel. "Proto je to proroctví dost mlhavé. Nevíme totiž, jestli to budou naši andělé, nebo bytosti, které nazýváte mimozemšťany. Výklad toho proroctví se tak liší, že se ani nepokoušíme o jeho správnou interpretaci."
"A co když to znamená, že andělé, které známe, si na sebe v budoucnu vezmou lidskou podobu, aby se k nám mohli snáz dostat, a budou nás učit tomu, o čem jsi mluvila?" zeptala se Monika. "Na internetu jsem totiž četla o andělích, kteří nám pomáhají a ne o mimozemšťanech. Takže z toho usuzuji, že to budou naši andělé."
"A v tom je celý problém nejasnosti proroctví a jeho obtížné interpretace." Řekla Savriel a podepřela si dlaní hlavu. " U nás je spousta bytostí, kteří se snaží tohle proroctví správně vyložit, ale nikdo pořádně neví, co to jsou andělé z nebes. Tohle je právě ten typ proroctví, u kterého se musíme nechat překvapit a tahle proroctví jsou i velmi vzácná." Savriel se pak zvedla a řekla svým dvěma novým přátelům, že už je čas vyrazit, aby do vesnice přišli ještě před západem slunce. Tomáš s Monikou jí tedy poděkovali za informace a vydali se směrem, kde měla ležet vesnice.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anička Anička | Web | 11. června 2010 v 12:11 | Reagovat

Děkuju za komentář :-) Němčině se věnuju osm let.Moc mě baví a chci ji dále studovat :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama