.

Kapitola pátá

8. srpna 2010 v 20:07 | bigbiz |  Budoucnost světa
Více pod perexem

Muž zběsile ujížděl tryskem z vesnice a před očima měl neustále ten masakr, který před chvílí zažil. Všechno bylo tak idylické a bezstarostné. Spolu se Silasem, Geraldem a Anidorem Jonathan zajišťoval ve vsi klid a chránil tamější lid před démony. Tak proč zrovna teď se to pokazilo? "Prokletí poznamenaní. Měli jsme je zabít hned a nečekat až do dneška." Pomyslel si a pobídl koně k ještě většímu tempu. Takhle by to do hlavního města měl stihnout maximálně do hodiny. Pak informovat Jeho Veličenstvo a zítra touhle dobou by už mohl být zpátky. Jak cesta ubíhala, tak Jonathan začínal být stále klidnější. Veličenstvo má vždy dobré nápady a navíc je ve spojení s Pánem, takže bude vědět, co dělat. I k Jonathanovi Pán občas promlouval a jeho rady byly vždy dobré, tak neměl důvod mít obavy. "Ano, Pán i král vše vyřeší a já tak mohu přijet zpátky s pomocnou radou, která vesnici zachrání." Znovu si pomyslel a už se v docela dobré náladě blížil k městu, ve kterém se nacházel palác krále Xarona, kam měl namířeno. Když se blížil k obrovské městské bráně z mramoru, tak strážím, které tam stály, řekl účel své návštěvy a ty ho nechaly projít. Nebylo se čeho bát. Když Jonathan vstoupil do města, tak míjel domky obyvatel. Nejdřív to byly jen boudy ztlučené z nejrůznějšího materiálu, ale jak vjížděl dál do centra, mohl obdivovat nádherné zdobené domy měšťanstva a obrovské sochy andělů, symbolu Pána. Když dojel na náměstí, uviděl fontánu, ze které do několikametrové výše tryskala voda, jež díky svítícímu slunci, budila dojem zářící nekonečné duhy. "Pánův zázrak". V duchu prohlásil Jonathan a měl co dělat, aby nesesednul a nezačal se před kašnou modlit. Tak tedy aspoň pocítil vztek na démony a jejich přisluhovače, kteří jim právě takovou krásu chtěli vzít. Ale na další úvahy nebyl čas. Musel rychle za Xaronem. Pomalu tedy pokračoval v cestě, až asi po dvaceti minutách přijel k monumentálnímu paláci, na jehož střeše se vjímaly obrovské věže se zlatými kupolemi. Jonathan tedy v plném úžasu vstoupil na nádvoří, kde minul několik procházejících se lidí, užívajících si nádherného slunečného dne. Za chvíli už Jonathan stál před masivními dubovými dveřmi, na kterých byly vyryty výjevy ze života Pána a také boj andělů s démony.
"Co vás sem přivádí?" vytrhl Jonathana ze zasnění hrubý mužský hlas. Až teď si všimnul dvou urostlých strážných v tyrkysově modrých uniformách.
"Promiňte. Jsem Jonathan z Ratashanu a rád bych mluvil s Jeho Veličenstvem o docela důležité věci."
"To by mohl říct každý. A hlavně v téhle době, kdy si nemůžeme být jistí ničím. Co když jsi poznamenaný a chceš krále zabít?"
"To ne, já ho jdu před poznamenanými varovat. Na naši vesnici zaútočili démoni a zabili tři muže z kontrolního výboru. Přežil jsem jen já, a proto jsem vás přišel varovat."
"A máš nějaký důkaz?" ozval se druhý strážný, který až do teď mlčel. Na to Jonathan natáhl ruku, na které měl prsten se znakem kontrolního výboru a ještě listiny, které prozrazovaly jeho původ. Když si stráže vše prohlédly, tak mohl Jonathan vejít do paláce, kde se k němu připojilo pár vojáků z Xaronovy tělesné stráže, jako doprovod pro všechny případy. Když všichni procházeli nekonečně dlouhými chodbami, tak Jonathana napadlo, že ještě nebyl tak blízko Pánu, jako teď. Všude byl On. Na stěnách, na skleněných mozaikách v oknech, v sochách, rozmístěných po chodbách, prostě všude. Jonathan měl až pocit, že Ho snad i dýchá. Tak byl ohromen. Kráčel dál s vojáky a málem si nevšiml, že se přiblížili ke komnatám Jeho Veličenstva. Probralo ho až zaklepání jednoho vojáka na dveře Xaronovy komnaty. Dále, Ozval se tlumený hlas.
"Tady seržant Korinok, přivádím ke králi jednoho z členů kontrolního výboru z Ratashanu se závažným sdělením, určeným jen Jeho Veličenstvu." Po asi pěti minutách se hlas ozval znovu s tím, že mohou vstoupit dál. Otevřely se dveře a všichni vstoupili dovnitř. Královský tajemník, s nímž voják mluvil přes dveře, se uklonil, když je spatřil a zavedl je do královského pokoje. Jakmile vstoupili dovnitř, tak první, co Jonathan uviděl, byl obrovský obraz Pána s mečem, jak stíná hlavu démonovi a kolem jsou andělé. Obraz zabíral půl místnosti a s přehledem jí dominoval. Dále bylo možno spatřit velké skříně se zlacenými poháry, různými knihami o Pánu a dalšími věcmi. Samotný král Xaron seděl na zlatém trůnu, na kterém byly umě vytepány obrazy andělů, bojujících s démony. Johnatan si pomyslel, že Pán se nemohl rozhodnout jinak, než pro Xarona. Jeho mohutná a nebezpečně vyhlížející postava budila respekt.
"Vítej, synu. Copak tě za mnou přivádí?" zeptal se Xaron a upřel na Jonathana své hluboké černé oči. Ten před ním poklekl, a když mu král dal svolení, tak promluvil.
" Váš ponížený služebník Jonathan vás též zdraví, Vaše Veličenstvo a omlouvá se, že jej ruší, ale události, které se staly, vyžadovaly, abych neprodleně přijel a informoval vás."
"A copak se tedy stalo, Jonathane?" řekl medovým hlasem Xaron a povzbudivě se na muže usmál.
"Sloužím Vám i Pánu řadu let.", spustil. "Vše bylo v pořádku. Chránili jsme naši vesnici před poznamenanými a démony, ale dnes se stala strašná věc. Chtěli jsme zkontrolovat dvě podezřelé osoby, protože jsme měli podezření, že jsou poznamenány. A toto podezření se prokázalo, když jeden z nich zabil našeho velitele Silase, jenž chtěl zkontrolovat jeho společnici. Chtěli jsme se bránit, ale v tom z ničeho nic sjel z oblohy blesk, který seslal démon, co přišel poznamenaným na pomoc a zabil jeho zástupce Geralda. Já a Anidor jsme tedy šli informovat domobranu, která se vydala poznamenané s démonem pronásledovat. Ale v tom se objevili další démoni a všechny vojáky, včetně Alindora, zabili. Přežil jsem jen já. A to jen díky laskavosti našeho Pána, který nade mnou celou dobu bděl." Jonathan dokončil svoji řeč a čekal, co na to Xaron řekne. Ten chvíli přemýšlel, až na konec pravil.
"To je vskutku nemilé. Ale jak znám našeho Pána, tak si myslím…" Xaron se najednou odmlčel, nasadil zvláštní výraz a po chvíli pokračoval.
"Omlouvám se, ale právě jsem hovořil s naším Pánem. Ví, co se stalo a má pro tebe informaci, která ti a tvým přátelům pomůže v boji. Jen musíš jít blíž, abych se tě mohl dotknout. Pojď synu a neboj se." Jonathan se tedy rozechvělým krokem vydal směrem ke králi, který mezitím vstal, a když byl Jonathan u něj, tak mu položil pravou ruku na šíji a přivinul ho k sobě.
"Soustřeď se, synu, ať Pána slyšíš velmi dobře. Je to moc důležité." Jonathan přikývl a díval se upřeně Xaronovi do očí. Když si byl král jist, že mu jeho host věnuje plnou pozornost, vytáhl z levé kapsy svého oděvu dýku a vrazil mu ji přímo do břicha.
"Víš, příteli. Ty jsi Pána zklamal, a proto musíš zemřít." Xaron se díval do vytřeštěných očí své oběti a usmíval se. Jen tak pootočil dýkou v ráně a pokračoval. "a Pán nenávidí slabochy. Jen silní a věřící lidé mohou bojovat po Jeho boku. A ty jsi zbaběle utekl místo toho, aby ses démonům postavil čelem." Při tom povytáhl dýku z rány, aby ji pak vzápětí opět prudce vrazil do Jonathanova břicha. Po té, co Xaron usoudil, že už je s Jonathanem hotov, vytáhl konečně dýku z jeho těla a on se zhroutil k zemi. Král se otočil k nejbližšímu vojákovi a prohlásil.
"Vezmětte jeho tělo a někde ho hoďte do lesa, ať ho sežerou zvířata." Voják zasalutoval a spolu s dalšími vzali Jonathana a vynesli ho z místnosti. Pak Xaron zazvonil na zvonek, kterým se přivolávalo služebnictvo, a když přišly dvě uklízečky, tak jim nařídil, aby pokoj uklidily. Ty se Xaronovi uklonily a daly se do práce. Král se mezitím vydal do další své komnaty. Tato místnost, na rozdíl od jeho hlavního pokoje, nebyla moc velká a ani přehnaně vyzdobená, ale svému účelu sloužila náramně. Tady vždy mluvil s Pánem a pečlivě naslouchal jeho radám. Zapálil tedy oheň v krbu, sednul si do křesla a čekal. Už dlouho cítil Pánovu přítomnost a věděl tedy, že s ním chce zase mluvit. A skutečně netrvalo dlouhou chvíli a v místnosti se objevila bílá záře, která označovala Pánův příchod. Hned, jak záře zmizela, tak Xaron před sebou spatřil muže s plavými vlasy, modrýma očima a s andělským obličejem, oblečeného v bílém rouchu, jak se na něho usmívá tím nejkrásnějším úsměvem, který král kdy viděl. Xaron tedy vstal z křesla, aby mohl přistoupit k bytosti a pokleknout před ní.
"Pane, Váš služebník Vás zdraví." Pronesl tiše Xaron. Bytost se na něj podívala a nádherným hlasem promluvila.
"I já jsem rád, že tě zase vidím, synu. Přišel jsem za tebou, abych předal důležitou zprávu tvému lidu."
"Děkuji, můj Pane. Jsem velmi poctěn." Prohlásil Xaron a čekal, co mu Pán řekne.
"Víš, Xarone. Je velice zlá doba. Démoni se chystají ovládnout tenhle svět a tedy i svět na Povrchu. Víš, co by to znamenalo?"
"Katastrofu, můj Pane." Přisvědčil král a pokračoval."O těch hříšnících, kteří jsou na straně démonů, vím ale je to moc těžké. Vojáci nemají proti nim žádnou šanci. Hříšníky se nám pomocí kontrolních výborů v kraji daří držet na uzdě, ale proti démonům jsme bezmocní." Pán se opět usmál a pravil.
"Démony nech na mě. Já a moji pomocníci si s nimi poradíme. Ty jen dělej to, co jsi začal. Vedeš si velmi dobře. Lidé mají strach z démonů i magie, a tedy se bojí i Satana, jenž je původcem těchhle neřestí." Pán se odmlčel a po chvíli pokračoval. "A tohle musíš taky říct svému lidu. Řekni jim, ať mne následují a jen tak budou v bezpečí. A dej šanci hříšníkům. Řekni jim, ať se vzdají magie a Satana, a že k nim budeme oba milostiví."
"A co když se vzdát nebudou chtít?" zeptal se Xaron, Pán se potichu zasmál.
"Však ty už si poradíš. Dávám ti při potírání Satanových následovníků volnou ruku." Xaron se chtěl Pána na něco zeptat, ale ten ho gestem zadržel.
"Víš, viděl jsem, co jsi provedl tomu muži, který za tebou přišel, aby ti řekl o tom, co se stalo a věř, že jestli máš nějaké pochyby o svém činu, tak se nemusíš bát. Ten muž se bál démonů a jako takový byl pro ně snadnou kořistí. Tím, že jsi ho zabil, jsi ho vysvobodil z možného prokletí." Xaronova tvář se rozzářila a on pak z vděčnosti políbil lem Pánova roucha.
"Ach děkuji, můj Pane. Věděl jsem, že budete mít pochopení. Hned to řeknu svému lidu. Budou nadšeni těmito slovy."
"Tomu věřím, Xarone. I já jsem potěšen. Věřím, že s velkým úsilím a oddanosti naší věci, zvítězíme jednou pro vždy." Když Pán dořekl svá slova, tak zmizel a on konečně mohl vstát z podlahy, na které dosud klečel.
Když byl Xaron oblečen do svého rudého, zlatem protkávaného oděvu, pomalu vstoupil na balkon, pod nímž už stáli občané města v dychtivém očekávání. Král se rozhlédl a počkal, až všichni umlkli. Pak udělal dva kroky dopředu, chytil se zábradlí a spustil.
"Vážení a milí obyvatelé našeho krásného a Pánu zaslíbeného města. Vím, že jste byli zvyklí na modlitby našemu Pánu, ale z Jeho svolením bych dnešní shromáždění pojal jinak." Po těchhle slovech Xaron viděl, jak se lidé začali předklánět a natahovat uši, aby mohli svého panovníka co nejlépe slyšet.
"Dnes, když jsem se připravoval na každodenní večerní vzdání holdu našemu Pánu, přišli moji vojáci a jeden posel z vesnice Ratashan, která se nachází asi tři hodiny cesty od našeho města, s velmi závažnou zprávou." Davem to jen zašumělo, a tak Xaron pokračoval."Vyslechl jsem toho muže, aby mi řekl, co se stalo a on mi plný hrůzy začal líčit, jak do jeho vesnice vtrhli poznamenaní a dnes ráno, společně s jedním démonem, který jim pomáhal, zabili dva lidi z kontrolního výboru, jehož byl ten nešťastník taky členem." Xaron se odmlčel a spatřil, že jeho prohlášení na lidi zapůsobilo."Tak tedy tenhle hrdina spolu s dalším mužem z výboru, šel informovat ratashanskou vojenskou domobranu, aby proti poznamenaným a démonovi zakročili. Ale ten Satanův pohůnek mezitím povolal další démony, kteří jednotku doslova vyhladili a on, věrný Pánův sluha Jomnathan, když viděl, že je boj ztracený, neváhal a přišel mi říct, co se stalo." Posluchači v prvních řadách se začali třást hrůzou a šeptali modlitby. "Myslel si, že utekl a před démony se zachránil. Ale ono ne! Zatím, co utíkal, ti bastardi použili magii, aby ho prokleli!" Poslední dvě věty už Xaron řval, čímž zcela ohromil zbytek davu. "Když jsem viděl kletbu v jeho očích," Xaron vzlykl. "Rvalo mi to srdce. Tak abych mu usnadnil jeho trápení, řekl jsem, že mám pro něj vzkaz od našeho milovaného a milujícího Pána. Poslechl a šel ke mně. Bratrsky jsem ho k sobě přivinul a pak jsem ho probodl dýkou. Věřte mi, lidé, že mi bylo zle z toho, co jsem udělal. Snad bych si kvůli svému činu vzal i život, kdyby za mnou najednou nepřišel On a neřekl mi, že jsem tomu nešťastníkovi prokázal službu tím, že jsem ho ochránil před Satanovou kletbou. Řekl mi, že hrdina Jonathan z Ratashanu je teď šťastný v blízkosti Pána a jeho pomocníků, a že se nezlobí za to, co jsem mu udělal, ale chápe to." Xaron se zase odmlčel a na náměstí zavládlo hrobové ticho. "A pak mi ještě dal vzkaz pro vás i pro mne. Jsou teď těžké časy, v nichž je Satanova aktivita silnější, než obvykle. A proto nás Pán vyslal k nelítostnému boji proti Satanovi a jeho démonům. A vám, hříšným ještě dal poslední šanci. A tak se ptám svého lidu, je tu někdo, kdo ještě je ve spárech Satana a jeho magie?" Nikdo nic neříkal, a tak Xaron zopakoval svoji otázku. Ale když i pak bylo ticho, tak se znovu ujal slova."Vypadá to, že náš Pán chrání toto město, a tak v něm není ani stopa Satanova působení." Bylo slyšet hluboké oddechnutí."Ale zdůrazňuji, že pokud někdo z vás před Pánem popřel spolupráci s démony, tak ho stihne krutý trest. Pán mi dal volnou ruku, takže budu velmi tvrdě pronásledovat poznamenané stejně tak, jako Pánovi služebníci budou pronásledovat a zabíjet démony. Čili tvrdě a nekompromisně. Proto jsem se rozhodl, že posílím počty kontrolních výborů a každý poznamenaný, který bude dopaden, se podrobí přísnému výslechu a pak bude za přítomnosti vás všech popraven." Lidé vybuchli v nadšený křik a někteří začali dokonce hrozit pěstí směrem k nebi a větší skupina lidí začala Xaronovi i Pánu nahlas děkovat za ochranu, kterou jim oba poskytovali. Xaron si pomyslel, že by mohlo dnešní shromáždění skončit, a tak vyzval ještě občany k pravidelnému vzdání holdu. Lidé tedy poklekli a začali sborově předříkávat naučená slova.
Pane, chraň nás,
Pane, stůj při nás,
Své naděje v Tebe vkládáme,
Jen k Tobě se modlíme,
V úctě k tobě vzhlížíme,
Naše životy patří Tobě.
Tohle vzývání lidé opakovali snad hodinu, a jakmile bylo vyznání holdu pro dnešek ukončeno, vydali se všichni ke svým domovům. Když se Xaron znovu vrátil do své komnaty, spokojeně spatřil, že po stopách dnešní vraždy tu není ani památky. Pak se podíval na obraz Pána, visící na stěně a po tváři mu přeběhl úsměv. Právě věděl, že válka mezi jeho Pánem a Satanem byla započata.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí povídka Budoucnost světa?

Líbí 50% (4)
Nic moc 12.5% (1)
Ne 37.5% (3)

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 4. září 2010 v 17:13 | Reagovat

Tak jak se máš na psychiatrii ?

2 bigbiz bigbiz | Web | 4. září 2010 v 18:23 | Reagovat

Na rozdíl od tebe, jsem na psychiatrii nikdy nebyl. To bych se měl spíš zeptat já tebe, ne?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama