.

Dívka

22. prosince 2010 v 0:08 | bigbiz |  Jednorázové povídky
Více pod perexem

Dívka


Pondělí: Zase začala škola. S tímto pocitem dívka vstávala ráno z postele. Ta otravná, hnusná a příšerná škola, klela v duchu, zatímco si připravovala snídani. "Jsem zvědavá, kolik nám toho ti učitelé zase naloží." Ptala se se strachem. Poslední dobou jí připadalo, jakoby se všichni snad zbláznili. Jen samé domácí úkoly a písemky. Měla pocit, že tohle není normální, ale byla to škola. Musela se všechno naučit. To byl zákon. Musíš všechno umět a musíš mít maturitu, jinak tě nikde nevezmou. Dívka tedy vzala svoji tašku s učebnicemi a vyrazila do toho nenáviděného ústavu. Jak předpokládala. Učitelé se opravdu zbláznili. Za pondělí měli dva docela těžké domácí úkoly a asi tak ze tří předmětů se psala písemka. Dívka celá utrápená dorazila domů a dala se do učení. Na nic jiného nezbyl čas. A když si přece jen chtěla nějaký čas udělat, tak jí v hlavě zazněl ten protivný hlas. Musíš mít maturitu, jinak z tebe nic nebude! Jakmile si tedy udělala, co bylo potřeba, šla se najíst a pak unavená padla do postele.


Úterý: Znovu ve škole. Připadalo jí, že se snad zasekla v nějaké časové smyčce. Stejní učitelé, stejné úkoly a další písemky. Jako by už bez toho nemohli snad žít, nebo co. Podívala se na všechny spolužáky a ti se také učili. Vše bylo normální a v pohodě, tak proč se tady trápí nad něčím, co stejně nezmění? Pak jde domů a pocit časové smyčky se opakuje. Učení, najíst se a spát.


Středa: Dívka nevěděla., proč, ale vypadalo to, jako by se v ní něco změnilo. Ta změna byla nepostřehnutelná. Nebyla vidět a ani dívka si neuvědomovala, co se s ní děje. Byla mnohem klidnější. Celkem v dobré náladě vyšla z domu a opět zamířila do školy. O chvíli později začala první hodina a byla to zrovna její nenáviděná matematika. "Mysli na přestávku." Řekla si v duchu a skutečně začala myslet na přestávku, co se zase stane. Co zase udělají Vašek s Martinem? Od těchhle puberťáků mohla čekat všechno. Od hry na boxery až na krocení divokých koní na americkém Západě. Docela se tomu usmála a psala si další příklad. A co Šárka? Dívka si všimla, že si donesla nové číslo oblíbeného časopisu o módě. Tam by taky mohlo být něco zajímavého. Překvapilo ji, že hodina velmi rychle utekla a byla tu přestávka. Vašek s Martinem nezklamali, jako obvykle a svými řečmi a vtipy pobavili celou třídu. U Šárky si dívka zase prohlédla pár nových módních trendů a popovídala si s dalšími kamarádkami. Sylva si našla nového přítele, ale když se jí na to chtěla dívka zeptat, tak zazvonilo. "Co, zeptám se na to příští přestávku." Řekla si a začala si vytahovat učebnice. A byl tu konec školního dne a dívka si uvědomila, že si ve škole užila spoustu zábavy. Co na tom, že měli spousty úkolů, na tom nezáleželo. Přišla domů a začala se učit. Při tom jí zrak sklouznul k počítači a napadlo ji, že by se mohla podívat na nějaké zajímavé blogy, kde bude určitě spoustu pěkných článků a povídek. Učila se a pořád se těšila. Když měla vše hotové, zasedla k počítači a zbytek večera strávila na internetu. Přečetla si jednu opravdu moc zajímavou kapitolu své oblíbené povídky a na Facebooku se Sylvou pořádně probraly jejího přítele, který byl krásný, jako DiCaprio a chytrý snad, jako Einstein. Co na tom, že ve skutečnosti to byl jen průměrný kluk, ale Sylva ho milovala a to bylo důležité. Konečně byl čas jít spát a dívka ulehla šťastná do postele.


Čtvrtek: Byl tu čtvrtek a dívka jela autobusem vstříc dalšímu školnímu dni. Autobus byl plný, ale přece jen se jí povedlo najít jedno volné místo a tak si sedla a začala se rozhlížet kolem. První, co uviděla, bylo, jak lidé kolem ní seděli na sedadlech, a dívce se zdálo, že spíš připomínají slepice na hřadě, než lidi. Všichni seděli a tupě se dívali před sebe. Žádná známka emocí, prostě ničeho, co by jen připomínalo člověka. "Vypadají, jako voskové figuríny." Napadlo dívku, aniž by věděla, proč. A když už mluvili, tak spíš jen nadávali na vše kolem. Dívka konečně vystoupila z autobusu a zamířila do školy. Překvapilo ji, že tentokrát vyučování uteklo strašně rychle, i když měli delší den. Když nad tím tak přemýšlela, došlo jí, že to byly hlavně přestávky, na které se těšila stejně, jako včera. Jela domů a přemýšlela nad tím, kolik legrace si zase užila. Byl to nádherný den a ona plná elánu se šla učit do svého pokoje a znovu se těšila na to, až si přečte pár svých oblíbených povídek a dozví se další zajímavé věci z internetu.
A navíc tady byl další důvod, proč se těšit. V pátek se domluvila s Evou, Jitkou a dalšími pár lidmi ze třídy, že zajdou do kina na toho nového Harryho Pottera a dívka byla zvědavá, jaký tenhle díl bude.


Pátek: A byl tu konec školního týdne a dívka celá rozesmátá vešla do třídy, pozdravila všechny kolem a sedla si do lavice. Bylo ještě nějakých pět minut čas, dokud nezačne další hodina. Ona toho využila a šla si koupit pití do automatu. Procházela chodbou a rozhlížela se kolem sebe. Profesoři a spolužáci ji míjeli, jako by byla neviditelná a všichni měli ten naprosto prázdný výraz, jako ti lidé den před tím v autobuse. Šla dál a minula dva chlapce. První z nich vykládal nějaký vtip a druhý se jako by mechanicky zasmál. "Vypadá, jako robot." Pomyslela si dívka a konečně si koupila pití. A byl tu definitivní konec školy a nastal ten očekávaný víkend. Dívka se už těšila do kina, ale ještě musela nakoupit. Vyrazila do jednoho s brněnských obchodních center a podívala se do svého seznamu, který měla v peněžence a začala nakupovat. Chleba, rohlíky, salám a další věci. Když mířila ke kase, napadlo ji, se znovu rozhlédnout. Z toho, co viděla, se jí udělalo špatně. Kam až její oko dohlédlo, ploužili se zdánlivě bez cíle lidé a vypadalo to, jako by nevnímali okolí. Buď, jako slepci do někoho vrazili, anebo bezmyšlenkovitě brali první věci, které zahlédli. Dívka si dokonce pomyslela, jestli vědí, jak ta věc, kterou si hodlali koupit, vůbec vypadá. A pak jí najednou vytanulo na mysli jedno slovo, systemisté. Byli to lidé, kteří neměli žádný cíl. Lidé bez vůle a snad i bez fantazie. Lidé, kteří žili jen pro to, aby ráno vstali, šli do školy, nebo do práce, pak se doma dívali na televizi a další den zase a znova. Tohle byli systemisté. Dívka znechuceně vyšla z obchodu, předala doma nákup a šla do kina. Když už s kamarádkami seděla v sále a dívala se na film, tak si s úsměvem přehrávala uplynulých pět dní a uvědomila si, že jak málo stačilo a byla jedním z anonymních systemistů, žijících bez cíle ze dne na den, že kdyby se nezačala těšit na přestávky a na další maličkosti, byla by taky jedním z těch, které viděla v obchodě a vlastně všude na ulicích, v autobuse i ve škole. Uvelebila se pohodlněji v sedačce s pocitem, že udělala malý krok k tomu, aby se později osvobodila od všudypřítomného systému. A pak ji napadlo, že kdyby to takhle dělali i další lidé, bylo by na světě hned líp.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 emo-princeznicka-povidky emo-princeznicka-povidky | Web | 22. prosince 2010 v 0:18 | Reagovat

pěkný =)

2 KaTHulle KaTHulle | 24. prosince 2010 v 0:54 | Reagovat

Nepopírám fakt že potřebuju hlas. Ale ONA !!! nemá žádné právo mi nadávat za něco co není zakázaný ani jinak zpochybnitelný :-P

3 Kristýna Kristýna | 25. dubna 2012 v 19:31 | Reagovat

to je moc hezký takhle zkusím přežít zítřejší matiku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama