.

Kapitola 2. - Zvláštní setkání v lese

26. června 2011 v 23:47 | bigbiz |  Střet světů
Více pod perexem

Když se Tereza ráno vzbudila, tak nemohla dostat z hlavy ten zvláštní sem, který se jí v noci zdál. Hlavně ji zajímalo, kdo je ta neznámá dívka a proč musí odpoledne do lesa. Vstala tedy z postele, oblékla se a vyrazila do školy. Vyučování probíhalo tradičně, což znamenalo, že v matematice opět vybuchla, jako Vesuv a nikdo si jí nevšímal. To se změnilo až o velké přestávce. Tereza seděla v lavici a neustále přemýšlela o tom zvláštním snu a o tom, že má jít do lesa, když v tom za sebou uslyšela hlas své spolužačky Jany.
"Hej, Terezo, nešla bys se mnou a se Zuzkou dnes do kina?" Tereza se zpočátku lekla. Nebylo obvyklé, aby na ni kromě učitelů ve škole někdo mluvil. A zvlášť Jana se Zuzanou, které bez sebe neudělaly ani krok a nikoho dalšího do své malé party nepřijímaly. Několik holek jim proto začalo říkat nerozlučné sestry, zato kluci tuhle přezdívku upravili na nerozlučné lesby, anebo prostě partnerky. Ovšem Zuzany s Janou se občasné zvídavé otázky kluků ze třídy buď nijak nedotkly, anebo je odrazily vtipnými komentáři. A proto bylo zvláštní, že za někým přišly s nabídkou návštěvy kina. A o to zvláštnější bylo, že se zrovna obrátily na Terezu.
"Promiňte, holky, ale dnes nemám čas." Tereza by za jiných okolností do kina šla ráda, ale kvůli rodičům a hlavně kvůli tomu snu to prostě nešlo. Proto rychle dodala doplňující odpověď. "Kvůli matice mě včera naši seřvali a já se proto musím učit, abych nepropadla."
"Tak fajn," řekla Jana. "Když budeš mít čas, tak se ozvi. Něco už vymyslíme." A s úsměvem se od Terezy vrátila k Zuzce.
"Tak to vypadá, že naše lesbičky zatoužily po grupáči!" zvolal největší vtipálek třídy a jeho kamarádi se začali smát, jak banda orangutanů.
"Copak, Jiříku, že bys nám záviděl? Jojo, já jsem zapomněla, že ty ještě nemáš holku a jen závidíš. Copak s Monikou z béčka to nevyšlo? Ani se jí nedivím, protože kdybych já měla chodit s tebou, tak to raději budu sama, i kdybys byl poslední chlap na světě." Uzemnila provokatéra Jana, načež celá třída zařičela smíchy a samozvaný Cassanova, rudý, jako rak, odešel na chodbu. Když to Tereza viděla, sebrala odvahu a zamířila k lavici svých zvláštních spolužaček.
"Teda Jano, pěkně jsi mu to dala." Řekla obdivně Tereza.
"Víš, to je jednoduché. Na tyhle rádoby vtipálky a svůdce se musí jedině takhle. Nebo ti nikdy nedají pokoj a budou tě otravovat pořád. Náš malý Jiříček je sice neškodný puberťák a skončil by jen u řečí, ale jiný by se tak zachovat nemusel." Odpověděla Jana a pohodila svými dlouhými světlými vlasy. Zato mlčenlivá Zuzka jen přikývla.
"A co, nemohla by sis to fakt nějak zařídit a jít s námi do toho kina?" zeptala se znovu Jana. "Dávají dost dobrý film, který by se ti mohl líbit."
"Ne, holky. Nezlobte se. Dnes opravdu nemám čas, ale jindy bych snad mohla." Řekla smutně Tereza a zamířila ke své lavici, neboť zrovna zazvonilo.
Zbytek vyučování probíhal, jako obvykle a nestalo se už nic zvláštního. Když Tereza odcházela ze třídy, tak za rohem spatřila stát svoji maminku a bylo jí hned jasné, že se z návštěvy školního psychologa, doktora Vrány, nijak nevykroutí. Tak se s mámou pozdravila a hned spolu zamířily k ordinaci psychologa. Doktor Vrána byl pětačtyřicetiletý muž s výraznou čelní pleší a dioptrickými brýlemi, který kdysi působil i v psychiatrické léčebně, takže své práci dost rozuměl. Problém u něj ale byl, že vzhledem k jeho praxi v blázinci, přistupoval ke každému studentovi, jako by to měl být pacient, trpící minimálně schizofrenií a bylo jedno, jestli měl dotyčný osobní problémy, nebo něco vážnějšího. Doktor Vrána si zrovna prohlížel okopírovanou slohovou práci studentky Novákové a byl přesvědčen o tom, že ho zase po dlouhé době čeká skutečně zajímavý případ. Ze čtení ho vyrušilo rázné zaklepání na dveře.
"Dále!" zvolal psycholog a do ordinace vstoupily dvě ženy a jemu bylo hned jasné, že se jedná právě o studentku Novákovou a její matku. Tereza Nováková byla totiž jediná, kdo byl na dnešní odpoledne objednán.
"Posaďte se." Vybídl Terezu a její matku doktor a ukázal jim dvě volná křesla. A zatím co si sedly, tak doktor Vrána se na ně zadíval svým pátravým okem psychologa a udělal si do svého notýsku pár všeobecných poznámek o Tereze.
"Tak co vás trápí?" zeptal se zamyšleně doktor Vrána.
"Moje dcera si myslí, že je víla." Spustila paní Nováková.
"Vážně, to zní zajímavě." řekl doktor Vrána a zase si něco zapsal do notýsku. "A na jakém základě si myslíte, že jste vila?"
"Já, já…" koktala Tereza a hledala ta správná slova. Bála se, že když promluví, tak ji Vrána rovnou pošle bez řečí do blázince.
"Jen klid, slečno Nováková. Jestli Vám dělá problém mi odpovědět přímo, budu se vás tedy ptát já, souhlasíte?" Když Tereza přikývla, doktor se pohodlně uvelebil na své židli a začal s otázkami.
"Takže vy si o sobě tedy myslíte, že jste víla. A na základě čeho tak usuzujete? Máte pocit, že vám na zádech rostou křídla, anebo slyšíte hlasy, které vás přesvědčují o tom, že jste víla?"
"Ne." Hlesla potichu Tereza a měla čím dál tím větší strach.
"Takže necítíte, že vám rostou křídla a ani neslyšíte hlasy?" zeptal se znovu doktor. Když Tereza přikývla, tak pokračoval.
"A proč si tedy myslíte, že jste víla?"
"Já si to nemyslím.," odpověděla konečně Tereza. "Jen se mi líbí, jak o vílách a elfech píšou na internetu, že milují přírodu, o kterou se starají a hlavně neubližují druhým, jak to dělají lidé."
"Aha, takže to jsou takové příběhy z internetu," ujistil se doktor Vrána a pokračoval. "A ty příběhy píšou také vily?"
"Ne, ty příběhy píšou lidé a mně se líbí." Odpověděla podrážděně Tereza. Seděla u doktora 5 minut a nejraději by už byla pryč.
"Takže příběhy píšou lidé. A můžu mít ještě jednu otázku?" zeptal se psycholog a Tereza přikývla. " Když jste ve škole mezi svými spolužáky, nemyslíte si, že je mezi nimi taky nějaká víla, nebo i jiné záhadné stvoření?" Tereza už měla sto chutí tomu pitomci jednu vrazit, ale ovládla se.
"Ne, to si nemyslím." Doktor si opět něco poznamenal a konečně se obrátil na paní Novákovou.
"Podle toho, co vidím, paní Nováková, můžete být naprosto klidná. Vaše dcera má jen bujnou fantazii a není to nic, kvůli čemu byste se měli znepokojovat."
"Tak to jsem ráda, pane doktore. Už jsem si myslela, že se Tereza zbláznila. Takže nepotřebuje žádné léky, nebo tak něco?" Doktor se rozesmál a řekl.
"Rozhodně ne. Jen ji zatím držte dál od internetu. Moc často se pohybuje ve své fantazii, protože se jí reálný život nelíbí a připadá jí všední. Ale pokud bude přinucená žít v realitě, tak si myslím, že brzo zapomene na to, že chce být víla a bude normální, jako my všichni."
"Nebojte, pane doktore. Počítač jsme jí s manželem už včera zabavili a dcera má přísný režim. Musí se učit a pomáhat v domě." Odpověděla Terezina matka, které se opravdu hodně ulevilo.
"Tak vidíte, dejte tomu čas a bude vše v pořádku." Po té se psycholog s matkou a dcerou rozloučil a obě vyšly z ordinace.
Když Tereza s matkou opustily budovu školy, náhle paní Novákové zazvonil mobil. Volal její manžel. Chvilku se tak spolu bavili, při čemž paní Nováková jen přikyvovala a občas odpověděla jen ano, nebo ne. Ale na konci hovoru se její tvář rozjasnila a ona s něčím nadšeně souhlasila. Když hovor skončil, tak se obrátila na Terezu s tím, že dnes půjdou s otcem do divadla, tak že ji zaveze domů a pojede pak hned pryč. Tak obě nasedly do auta a vyjely směrem k domovu. Doma se ještě Terezina matka převlékla do slavnostního, upravila si vlasy, nalíčila se a chystala se znovu vyrazit. Ale ještě před tím, než odešla, zkontrolovala Terezu, jestli se učí. A když ji viděla, že se učí, tak ji ještě přezkoušela z dosud naučené látky a pak konečně odešla.
Jakmile Tereza uslyšela motor vzdalujícího se matčina auta, tak ještě chvíli počkala a asi tak po pěti minutách konečně schovala učení do batohu, do kterého pak přibalila malou svačinu a zamířila k blízkému lesu. Čím víc se blížila k lesu, tím víc byla zvědavější, co ji tam čeká a proč má jít zrovna tam. Po malé chvíli vešla do krásného lesa a přemýšlela, kudy se má vydat dál. Rozhodla se, že půjde rovně a cesta ji během asi čtvrt hodiny zavedla na malou mýtinu. Sundala si tedy batoh, opřela se o jeden ze stromů, které tam rostly, a čekala na to, co se bude dít. Ale nedělo se vůbec nic. Když už chtěla odejít, najednou uslyšela tichý, šeplavý hlas, jenž ji volal jménem. Vypadalo to, jako by k ní snad mluvil celý les. Tereza se nejdřív pořádně vyděsila, když v tom uslyšela další hlas velmi blízko sebe. Rozhlížela se na všechny strany, ale nikoho neviděla.
"Nás ještě neuvidíš, to bude chvíli trvat." Řekl ten hlas pobaveně a Tereze se zdálo, že patří dívce, mnohem mladší, než ona. Vypadalo to, jako hlas malé holčičky. Potom si ještě uvědomila, že ten samý hlas slyšela včera večer ve snu.
"Kdo jsi a proč tě nevidím?" zeptala se opatrně Tereza.
"Jsem Dariel a jsem tvoje osobní víla. Jsem moc ráda, že ses rozhodla sem přijít."
"Tak poslala jsi mě sem, proto jsem přišla." Odpověděla překvapená Tereza. Ta neznámá bytost, Dariel, ji fascinovala a zároveň trochu děsila.
"Nene, já jsem tě sem neposlala. Jen jsem ti navrhla, abys šla sem. Ale rozhodnout ses musela sama."
"Takže já jsem se musela rozhodnout, jestli přijdu sem?" Tereza byla udivená čím dál víc.
"Ano, přesně tak. Navrhla jsem ti, jestli bys za mnou nepřišla sem. Je pravda, že jsem i čekala, že sem přijdeš, a proto jsme zařídili vše tak, abys přijít mohla, ale konečné rozhodnutí bylo jen a jen na tobě. Na nikom jiném."
"Chceš mi snad říct, že jsi nějakým způsobem donutila tátu, aby pozval mámu do divadla?" Tereza byla v šoku.
"Ne, pouze osobní anděl tvého otce mu dal návrh koupit ty lístky a on jej přijal. To je celé."
"Osobní anděl, copak existují kromě víl a elfů i andělé?" Dariel se pobaveně zasmála.
"Ovšem, každý tvor na této planetě, a je jedno, jestli to je člověk, zvíře, nebo rostlina, má svého osobního anděla, nebo vílu, kteří ho doprovází."
"Takže ty anděly a víly má i člověk, který na ně nevěří?"
"Ano, ale nikdo anděla, nebo vílu nevlastní. Jsou to průvodci, kteří si svůj úkol vybírají dobrovolně. A je jim jedno, jestli na ně člověk věří, nebo ne. Nezáleží jim na tom." Tereza přemýšlela, na co by se Dariel ještě zeptala, když v tom si vzpomněla na to, jak k ní o velké přestávce přišla Jana se Zuzkou a pozvaly ji do kina.
"I to jsme zařídili my." Prohlásila Dariel, jako by Tereze četla myšlenky. "Nediv se. Skutečně dokážeme lidem číst myšlenky. Zkrátka dali jsme těm dívkám návrh, aby tě oslovily a ony to udělaly. Ale záleželo jen na tobě, jestli se s nimi budeš bavit, nebo ne."
"To je zvláštní. Myslela jsem, že to byla náhoda." Dariel se hlasitě rozesmála.
"Víš, něco ti musím říct. Spousta lidí, tedy skoro všichni si myslí, že vše je jen náhoda, ale není tomu tak. Vše, co se děje, má nějaký smysl. Buď je to jen, že se něco zajímavého dozvíš, nebo uvidíš, anebo zažiješ něco, co ovlivní tvůj budoucí život."
"Tak to by mě zajímalo, jakým způsobem mě můžou ovlivnit dvě holky, které vůbec neznám a až do dneška jsem s nimi nemluvila." Zeptala se Tereza a byla upřímně zvědavá na to, co jí Dariel řekne.
"Vysvětlím ti to. Představ si, že bys s tím návrhem souhlasila a do toho kina šla. Viděla bys pro tebe dobrý film, ale nic by se nestalo. Nepřišla bys do lesa a my bychom nemohly vést tenhle rozhovor. Ano, říkáš si, že bys přišla zítra, ale nejspíš bys na to zapomněla, jako na nic neříkající sen a dál bys žila, jako dosud."
"Ano, to je možné, ale pořád nechápu, co tím myslíš."Odpověděla Tereza a pohodlněji se opřela o strom.
"Aha už rozumím. Takže jsem tady, protože jsem se rozhodla přijmout tvůj návrh. A kdybych šla do kina, nebo byla doma, jak mi nařídila máma, tak bych nemohla mluvit s tebou. Tedy ten sen měl pro mě velký význam." Tereza uslyšela radostné zatleskání.
"Konečně jsi to pochopila." Zajásala Dariel. "A nechceš se ještě na něco zeptat? Moc dobře se mi s tebou povídá." Tereza chvíli přemýšlela a pak položila Dariel první otázku, na kterou si vzpomněla.
"A jaký další význam mělo to, že jsem se s těmi spolužačkami dala do řeči?"
"Uvidíš sama. O tomhle ti bohužel nemůžu nic říct. Ale můžu ti říct, že seznámení s tvými spolužačkami má velmi hluboký význam. Ale na ten musíš přijít sama. Vím, že bys chtěla, abych ti to řekla, ale to nejde."
"A proč to nejde?" zeptala se Tereza.
"Protože vlastně k tomu ještě nedošlo. Tvé spolužačky navázaly kontakt, ale záleží jen na tobě, jestli to navázání opětuješ. Pamatuj si, že proto, aby něco mohlo vzniknout, musí s tím souhlasit, nebo se na tom podílet dvě strany. Nikdy jedna."
"Takže když dejme tomu za těma holkama zítra vůbec nepůjdu, anebo bych si jich dnes nevšímala, nic se nestane?"
"Přesně tak." Přisvědčila Dariel. "Ale to všechno ti neříkám jen pro to, abych tě do něčeho nutila. Jen ti vysvětluji principy, které fungují v celém Vesmíru už od nepaměti. Ale vše záleží jen na tobě, jak se rozhodneš. Stejně tak jak záleželo na tvém otci, jestli pozve maminku do divadla, anebo budou doma. A stejně tak záleželo i na tvých spolužačkách, jestli s tebou navázat kontakt, nebo ne. My jsme jim pouze poradili, ale záleželo na nich, jak se rozhodnou." Tereza se na chvíli zamyslela.
"Takže jestli to dobře chápu. Tak záleží jen na nás, jak se rozhodneme."
"Přesně tak," přisvědčila Dariel. "Vy jste ti, kdo tvoří svůj osud a ne my, nebo nějaká vyšší síla. My vám můžeme jen poradit a záleží jen na vás, jestli naši radu přijmete, nebo ne. A stejně tak si i sami nesete následky svého rozhodnutí." Tereza se ještě chtěla Dariel na něco zeptat, ale víla jí řekla, že už začíná být pozdě a Tereza se musí dostat včas domů a ještě se učit, aby rodiče nepoznali, že byla pryč a ne doma. Tereza se tedy pomalu zvedla ze země, poděkovala Dariel za milý rozhovor a zamířila plná toho zvláštního zážitku směrem k domovu.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Berenika Berenika | E-mail | Web | 1. července 2011 v 8:55 | Reagovat

Bylo by nádherné mít vlastního anděla. Je jen škoda, že zkoušet to by nemuselo mít dobrý konec. Takové příběhy jsou přesně můj výběr čtení, ráda si tedy přečtu i další kapitolku.

2 Ilía Ilía | Web | 2. května 2013 v 18:38 | Reagovat

Páni.. hned jdu číst další kapitolu :) Miluju takový povídky!

3 Thomasmot Thomasmot | E-mail | Web | 27. srpna 2017 v 17:05 | Reagovat

tadalafil generic equivalent of viagra
<a href=http://viagraxrm.org/>online viagra</a>
<a href="http://viagraxrm.org/">generic viagra</a>
what is the best viagra alternative

4 Thomasmot Thomasmot | E-mail | Web | 27. srpna 2017 v 18:07 | Reagovat

viagra for women testostrone
<a href=http://viagraxrm.org/>viagra causing macular degeneration
</a>
<a href="http://viagraxrm.org/">generic viagra</a>
hijacked hotmail contact list viagra

5 Frankwhels Frankwhels | E-mail | Web | 27. srpna 2017 v 22:58 | Reagovat

cialis 5mg plm

<a href="http://cialisgsa.ru/">cuanto cuesta el cialis en espaГ±a
</a>

cialis maximum strength

<a href=http://cialisgsa.ru/>generic cialis online</a>

6 Ronaldhoalk Ronaldhoalk | E-mail | 28. srpna 2017 v 11:26 | Reagovat

sahte cialis eksi

<a href="http://cialisbsl.com/">buy cialis online</a>

wann wirkt cialis 20mg

<a href=http://cialisbsl.com/>cialis generic</a>

7 Ronaldhoalk Ronaldhoalk | E-mail | 28. srpna 2017 v 15:43 | Reagovat

cialis para una noche loca

<a href="http://cialisbsl.com/">x il cialis ci vuole la ricetta
</a>

cialis and deafness

<a href=http://cialisbsl.com/>buy cialis online</a>

8 Frankwhels Frankwhels | E-mail | Web | 28. srpna 2017 v 21:01 | Reagovat

cialis effectiveness curve

<a href="http://cialisbsl.com/">cialis without a doctor prescription</a>

when not to use cialis

<a href=http://cialisbsl.com/>cialis without a doctor prescription</a>

9 BbnvFurbaf BbnvFurbaf | E-mail | Web | Čtvrtek v 2:49 | Reagovat

24 hour payday loan - http://paydayvax.org/
online payday loan <a href="http://paydayvax.org/">pay day loans</a> ’

10 Bbecchoorb Bbecchoorb | E-mail | Web | Včera v 5:43 | Reagovat

personal loan low interest
<a href="http://paydayvax.org/">cash loans</a>
business payday loans
<a href="http://paydayvax.org/">online payday loans</a> ’

11 BlopImpego BlopImpego | E-mail | Web | Včera v 6:31 | Reagovat

small personal loans online
<a href="http://loansvtna.org/">cash advance</a>
cash 2u payday loans
<a href=http://loansvtna.org/>fast payday loans</a> ’

12 BvbnJoiree BvbnJoiree | E-mail | Web | Včera v 10:32 | Reagovat

instant loan
<a href="http://paydayhhkl.org/">online payday loan</a>
bad credit loans not payday loans
<a href=http://paydayhhkl.org/>get payday loan</a> ’

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama