.

Kapitola 3. - Nové kamarádky

3. července 2011 v 18:49 | bigbiz |  Střet světů
Více pod perexem



Tereza vstoupila do třídy a už od rána byla jako na trní. Pořád totiž přemýšlela nad tím, co jí včera v lese říkala víla Dariel o tom, že její dvě spolužačky Jana se Zuzanou pro ni budou mít velký význam v jejím dalším životě. Stačilo jen, aby s nimi navázala kontakt tak, jak ony to udělaly včera. Ale tohle se v případě Terezy dělalo podstatně hůř. K tomu, aby navázala kontakt, musela překonat svoji ostýchavost, což byl v jejím případě dost velký problém. Ale nakonec se přece jen odhodlala a zamířila k lavici, kde seděly její dvě spolužačky.
"Ahoj, holky, jaké bylo kino?" zeptala se nesměle Tereza a sklopila či.
"Ahoj, Terko. Kino bylo úžasné. Je škoda, že jsi tam s námi nebyla. A jak ses měla včera ty?" zeptala se Jana a mile se na Terezu usmála.
Tereza přemýšlela, co má říct. Přece nemůže Janě se Zuzkou říct o tom, že se v lese bavila s vílou? Co by si o ní pomyslely? Už chtěla říct, že se učila, když v tom se otevřely dveře a příchozí dívka najednou vykřikla.
"Hele magor, copak tebe ještě neodvezli do blázince?" Byla to Andrea, třídní krasavice a jedna z těch, kteří se Tereze nejvíc posmívali.
"Co se stalo?" zeptala se další její kamarádka. Andrea povýšeně došla mezi lavice, a když měla jistotu, že ji všichni dobře uslyší, řekla.
"Šla jsem domů, ale před školou jsem si vzpomněla, že jsem si nechala něco ve třídě. A když jsem se tedy vrátila, viděla jsem tady Novákovou, jak šla s její matkou k psychoušovi. Muselo to být něco vážného, protože její matka byla dost vyděšená." Pak zamířila ke skoprnělé Tereze. "Proč jsi byla včera u Vrány?" Tereza jen zírala do země a ze všeho nejvíc si právě teď přála, být neviditelná.
"Holky, ona nemluví, ona je asi fakt blázen. Dejte pozor, ať vás nepokouše. Nováková je blázen!" Tereze začaly z očí téct slzy. Chtěla utéct, když v tom se ozvala Jana.
"Jak můžeš vědět, že je blázen? Třeba se jen nechce bavit s takovou přízemní ubožačkou, jako jsi ty." Andrea chtěla na Janu vystartovat, ale naštěstí zazvonilo, takže z případného konfliktu nebylo nic. O velké přestávce Jana předešla dalšímu vystoupení s Andreou tím, že požádala Terezu, jestli by si nešly popovídat na chodbu. Tereza souhlasila, a když vyšla s Janou ze třídy, zamířily na konec chodby, kde nikdo zrovna nebyl.
"Hele, ty jsi fakt byla včera u psychouše?" zeptala se Jana. Tereza znovu zrudla a sklopila oči. Bála se, že když řekne pravdu, tak přijde o jediného člověka, který se s ní začal bavit. Nakonec tedy jen mírně přikývla. "A kvůli čemu jsi tam byla?" vyzvídala dál spolužačka?
"Kvůli škole." Řekla nesměle Tereza.
"To nechápu. Přece kvůli tomu, že se špatně učíš, tě nemůžou poslat k psychologovi. To se mi nezdá. A navíc škola teprve začala."
"To bylo fakt kvůli škole. Špačková si myslela, že když jsem dostala z matiky dvě pětky, tak se mnou určitě něco je. A víš, co jsem řekla jeřábkové, ne?" Tereza se rozhlížela kolem, jestli ji fakt nikdo neposlouchá, ale všichni se bavili jen mezi sebou a dvou dívek na konci chodby, si nikdo nevšímal.
"Na to se nedá zapomenout.," zasmála se Jana. "Ale nejlepší bylo to, jak se Jeřábková tvářila. Vsadím se, že takhle ji ještě nikdo nesestřelil. Říct jí, že její milovaná matika je předmět k ničemu, jí nejspíš ještě nikdo neřekl. Ale i tak se mi to pořád nezdá." Dodala zamyšleně Jana.
"Já vím, že je to divné. Ale fakt to bylo kvůli té Jeřábkové. Prostě Špačková měla strach, jestli jsem normální a hlavně po tom, co jsem jí do slohovky napsala o tom, že bych chtěla být víla. Tak si prostě zavolala maminku a řekla jí, že bych měla jít k psychologovi. To je vše."
"Cože, ty jsi napsala Špačkové, že bys chtěla být Víla?!" zvolala Jana a Terezy by se v té chvíli krve nedořezal. Pořád se snažila, aby o pravém důvodu návštěvy psychologa nikdo nevěděl a najednou to jen tak při řeči vypustila z úst. Měla sto chutí si nafackovat, protože jí bylo jasné, že přátelství s Janou skončí ještě dřív, než začalo. K Terezinu překvapení se ovšem ptala dál. "Copak tebe nenapadlo, že o tom nikomu říkat nesmíš?"
"Já se omlouvám, ale prostě mě nebaví žít tak, jak žijí lidé. Nechci se honit za penězi a žít, jako tupá ovce, která jde ráno do práce, nebo ještě do školy, naučí se, koukne na televizi a jde spát. Chci být víla, protože ony se nehádají, starají se o přírodu a na rozdíl od nás, kteří o pomoci přírodě jen blbě žvaníme, tak ony skutečně pomáhají." Tereze už bylo všechno jedno. Když se jí mají smát, tak ať k tomu mají pořádný důvod a ne jen to, že je uzavřená a s nikým se nechce bavit.
"Já tě chápu, jak to myslíš. Ale to těm přízemním tupcům říkat nesmíš, nebo si budou o tobě myslet bůhví, co, chápeš to? Tihle by neviděli vílu, nebo anděla, i kdyby stál přímo před nimi a zpíval státní hymnu. Oni svět jemnohmotných bytostí nechápou, protože ho nevidí. A tedy na něj i nevěří." Tereza němě zírala na svoji spolužačku. Čekala všechno, ale tohle rozhodně ne.
"Počkej, ty chceš říct, že je taky vidíš?" zeptala se nesměle Tereza.
"No samozřejmě," řekla Jana. "Už asi tak od osmi let jsem vnímala svět poněkud divně a ze začátku jsem se toho i bála. Nejdřív jsem kolem věcí i sebe viděla takové barevné šmouhy, které jsem dřív neviděla. A v deseti letech jsem poprvé uviděla svého strážného anděla. Vyděsilo mě už jen to, že ho vidím, ale ještě větší šok byl, když na mě promluvil. Myslela jsem, že jsem nemocná, a tak jsem utíkala k mamce, jestli by se se mnou nepodívala do mého pokoje, že je tam nějaký divný chlap celý v bílém a s křídly."
"A co ti na to řekla?" zeptala se Tereza a měla strach, jestli jí Jana říká pravdu, nebo si z ní jen utahuje, aby ji mohla taky ve třídě spolu s ostatními zesměšňovat.
"Máma se rozesmála a říkala mi, že se nemám čeho bát. Prý je to můj ochránce na cestě životem, a že není důvod se ho bát. Pak mě s ním naučila komunikovat a od té doby vím, že kromě našeho světa existuje i svět jemnohmotných bytostí, jako jsou víly, elfové, nebo naši osobní patroni, kteří nás stejně, jako andělé, ochraňují."
"A vašim to nepřišlo divné?" zeptala se užasle Tereza.
"Ne, vůbec ne. Naši jsou esoterici. Otec občas pracuje, jako léčitel a máma vykládá karty. Ale taky jenom někdy. A byl to právě táta, který mi vysvětlil, že ty šmouhy, které vidím, nejsou zraková vada, ale jen obyčejné aury. Nedívej se tak na mě. Ty máš taky auru a je moc hezká, jako Zuzčina. Ale ty ji máš tmavě modrou a Zuzka světle červenou. Já mám pro změnu auru žlutou." Tereza se chtěla ptát dál, ale začalo zvonit. Tak nezbývalo, než jít znovu do třídy a připravit se na hodinu. Tereza se sice snažila soustředit na právě probíranou látku, ale vůbec jí to nešlo. "Takže tohle byl ten důvod, abych navázala kontakt se spolužačkami? Ale co když vidí ty bytosti jen Jana a Zuzana ne? Co když musím navázat kontakt ještě s někým jiným?" Tohle byly ty otázky, které si neustále kladla. Měla jediné štěstí, že učitelku nenapadlo, ji vyzkoušet. Ne, že by jí angličtina nešla, ale v jejím současném rozpoložení, by Tereza nedokázala dát dohromady ani jednoduchou větu.


Když byla další přestávka, tak k zamyšlené Tereze znovu přišla Jana a tentokrát i se Zuzkou. Dívky šly znovu na chodbu a Jana Zuzce vysvětlila, o čem se s Terezou minulou přestávku bavily.
"Neboj, neměj strach, Terko. Já jsem na tom byla podobně. Na netu jsem si přečetla pár fantasy povídek a náhodou jsem narazila na jedny stránky, ze kterých jsem se taky učila komunikovat s anděly a dalšími bytostmi. Taky jsem to nechtěla nikomu říkat, a kdyby Jana nebyla blbá na anglinu, tak bych to neřekla ani jí. A to si říkáme úplně všechno."
"A Jana ti řekla, že je ten esterik?" Obě holky vyprskly smíchy a Zuzka pokračovala.
"Ano, tam jsem se dozvěděla, že Jana je taky esoterička a ne estetička. Prostě jsme se šly do jejího pokoje učit a všimla jsem si, že na stole v obýváku leží balíček vykládacích karet, a tak mi Jana dost neochotně řekla pravdu o sobě a o jejích rodičích. Vesmír to zkrátka zařídil tak, abychom jsme se my dvě setkaly, stejně tak, jako jsme se teď setkaly s tebou." Tereza chvíli přemýšlela nad tím, jak to černé cosi s hvězdami, galaxiemi a planetami mohlo zařídit to, aby se setkaly nějaké tři holky, které mají náhodou ty stejné záliby. Ale pak si vzpomněla na to, co jí včera říkala Dariel o tom, že náhody neexistují.
"Neboj, to ti všechno vysvětlíme časem." Dodala Jana, když viděla Terezin nechápavý výraz v obličeji. "Ale už pojď, bude zvonit. Budeme pokračovat o další přestávce."


Tereza byla z celého dne dost překvapená. Ráno vstoupila do třídy, jako naprostý outsider a najednou měla ne jednu, ale hned dvě kamarádky, které místo toho, aby se jí rovněž posmívaly, nebo ji odsuzovaly kvůli její nevšední zálibě, se zajímaly o to samé, co ona a nejen to. Podle jejich řečí na tom byly o hodně dál, než Tereza, která ještě skutečnou vílu nikdy neviděla. Sice s ní včera v lese komunikovala, ale to nepovažovala za nic, jak to říkaly holky, esoterického. Pro ni to byl jen chabý pokus. Ale doufala, že Jana se Zuzkou ji naučí Dariel nejen slyšet, ale i vidět. Jen ji zajímalo, jak se takové věci učí. Z rozjímání Terezu vyrušil hlas učitele němčiny, který se jí ptal na to, jak by přeložila větu. Byl jsem včera večer v kině, kde běžel velmi napínavý film. Stejnou větu totiž dal už před minutou přeložit právě třídní Miss Andree, která stála u tabule, jak boží umučení, neschopna přijít na nic kloudného.
"Am gestern Abend ich war ins Kino, wo ist sehr spanende Film geläuft." Dostala ze sebe Tereza. Němčina jí sice šla stejně dobře, jako angličtina, ale přece jen měla trochu strach. Učitel se podíval na ztrápenou Andreu a prohlásil.
"Vidíte, takhle má vypadat správně přeložená německá věta. A ne to vaše kuňkání, jak že jste to říkala? Už vím. Ich werde im Kino gestern. Možná, že kdybyste se místo o nejnovější módní trendy, nebo o to, jakou kosmetiku si ráno dát na obličej, zajímala o němčinu a procvičování časů, nedostala byste dnes nedostatečnou." Pak se učitel obrátil k Tereze. " A samozřejmě Vám, slečno Nováková, dávám za jedna." Tereza se musela v duchu usmát. Nebyla tak hloupá, jak o ní hlavně spolužačky říkaly. I její dvě kamarádky se na Terezu povzbudivě usmály. Za to Andrea se na ni dívala tak, že kdyby mohl pohled zabíjet, byla by už dávno mrtvá.



O další přestávce Tereza zamířila ke svým dvěma kamarádkám, aby se jim konečně pochlubila s tím, co zažila v lese. Opatrně je tedy požádala, jestli by zase nešly na chodbu, že by jim chtěla něco říct.
"Kašli na to," řekla Jana. "Když budeme mluvit potichu, tak si nás nikdo nevšimne. Povídej, co se stalo?" Tereza tedy začala Janě se Zuzkou vyprávět svoji včerejší příhodu z lesa i vše, co jí říkala Dariel. Na tvářích obou spolužaček bylo vidět, že je Terezino vyprávění hodně zaujalo.
"A viděla jsi tu Dariel, nebo ne?" zeptala se Zuzka.
"To ne, to prý přijde později. Ale udivuje mě, že věděla o tom, čím se zabýváte." Odpověděla Tereza.
"Nediv se, bytosti vědí daleko víc, než lidé." Zasmála se potichu Jana.
"Na tom asi něco bude," přisvědčila Tereza. "Ale pořád jsem si myslela, že to jsou nějaké halucinace. I když jsem to, co mi ta víla říkala, chápala, měla jsem doma pochybnosti."
"A co ti ta víla říkala?" zeptala se zvědavě Jana. Tereza to holkám vše dopodrobna vylíčila.
"Tak to vypadá, jako by to byl popis Vesmírnho Zákona kauzality, neboli příčiny a následku." Konstatovala klidně Zuzka. "Příčinou toho, že jsme včera mluvily s Terezou bylo to, že ona dnes mluvila s námi. Ale pořád mi není jasné, proč to má pro nás tři tak hluboký význam."
"To si myslím, že je jasné." Odpověděla Jana. "Jsme esoteričky. Nejspíš jako následek toho všeho bude to, že naučíme Terezu komunikovat s jemnohmotnými bytostmi a pak se uvidí. Musíme být trpělivé." Pak už se všechny tři dívky bavily o všedních věcech a později během vyučování si vyměnily i telefonní čísla a maily s tím, že si ještě dnes napíšou a domluví se na společném setkání s Dariel, na které se všechny moc těšily.


Když se Tereza vrátila domů, hned zamířila do svého pokoje, aby se tam učila. Při tom si vzpomněla, že když to samé dělala kdykoliv dřív, tak byla otrávená a smutná. Ale teď to bylo poprvé, co i při této jinak otravné činnosti, byla šťastná a naprosto uvolněná. I rodiče, když se vrátili z práce, byli rádi, že Terezu vidí konečně normální a uvolněnou. Vyzkoušeli ji z naučené látky, a když věděli, že se Tereza opravdu naučila, tak jí vrátili i zabavený počítač, z čehož byla velmi šťastná. Když byl večer a rodiče se dívali na televizi, tak Tereza otevřela poštu a spatřila mail od Jany, která jí psala, jestli by nemohla se Zuzkou v sobotu přijet k ní domů, a že se hned půjdou podívat do lesa. Tereza teda Janě odepsala, že nevidí žádný problém. Pak vypnula počítač a šla si lehnout. Ale ještě, než usnula, v duchu poděkovala Dariel za to, že jí včera navrhla setkání s jejími novými kamarádkami.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Berenika Berenika | E-mail | Web | 4. července 2011 v 10:38 | Reagovat

Nádhera. Když vypustím Dariel, připomíná mi to den, kdy jsem přišla na začátku roku poprvé do nové třídy a našla si dvě nejlepší kamarádky jaké jsem kdy měla. No... A předtím jsem byla outsider XD Nebo jsem jím možná zůstala, ale od chvíle, kdy mám opravdové přátele už mi to nevadí. Navím, proč to sem pletu, ale přesně tohle se mi při čtení vybavilo.. Ehmm... Kde bereš tolik inspirace? Já jsem ráda, když už napíšu kapitolu na jednu stránku A4 a jsem v koncích  XD

2 bigbiz bigbiz | Web | 4. července 2011 v 12:03 | Reagovat

Díky za pochvalu. Ono je to těžké. Někdy začnu psát nějaký příběh, na který si pak už nevzpomenu, anebo mě něco chytí, napíšu šest, sedm kapitol, ale pak není na dlouhou dobu inspirace a na povídku se opět zapomene. Tohle se naštěstí píše celkem samo. Dostanu nápad a napíšu to. Tak doufám, že mi to vydrží a bude to první moje opravdu dokončená povídka. Jinak tvoje Inferi je taky moc dobrá.

3 Berenika Berenika | E-mail | Web | 4. července 2011 v 12:50 | Reagovat

[2]: Děkuju. (Opravdu krásně se to poslouchá) Co se toho týče, tak ti celkem rozumím XD Mám jednu rozepsanou povídku, která mi vždycky vydrží tak na týden a pak nápady zase dojdou. Co se Inferi týče, tak se teď od své vysněné Tonatry nemůžu odtrhnout i kdybych chtěla XD

To mi připomíná jednu maličkost.
Vadilo by ti, kdybych si tě přidala do svých "blogových přátel"?

4 bigbiz bigbiz | Web | 4. července 2011 v 13:10 | Reagovat

[3]: To by mi nevadilo. Byl bych rád, kdyby sis mě přidala.

5 Berenika Berenika | E-mail | Web | 4. července 2011 v 13:41 | Reagovat

[4]: Výborně. V tom případě to jdu udělat.

6 Dincie Dincie | Web | 20. srpna 2011 v 13:35 | Reagovat

:) Ahoj, Přemýšlela jsem nad těmi anděly a dospěla jsem k názoru, že lepší, než nějaký volný, bude ti udělat lay nový, speciálně pro tebe...;) Takže, když budeš mít čas a chuť, schovala jsem ti ho tady : http://laye-z-dilny-dincie.blog.cz/1108/lay-na-prani-andel-bigbiz kdyby se ti ale nelíbil nebo nevyhovoval, tak mi to klidně napiš, já se zlobit nebudu...;) Měj se krásně, ahoj :)

7 Berenika Berenika | E-mail | Web | 6. září 2011 v 8:50 | Reagovat

Je škoda, že tu tak dlouho nic nepřibylo...

8 nicknamee nicknamee | Web | 7. září 2016 v 9:26 | Reagovat

půjčka online 1000 :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama