.

Kapitola pátá - Setkání s tajemným mužem

16. června 2012 v 17:31 | bigbiz |  Střet světů
Více pod perexem


Andrea seděla na lavičce v parku a čekala, až dorazí její dvě kamarádky, Monika s Luckou. Byly domluvené, že se zajdou podívat do toho nového butiku, který byl den před tím otevřen a snad si tam i něco koupí. Jelikož Andreini rodiče byli podnikatelé, neměla o peníze nouzi, čímž dost štvala všechny okolo, kteří jí podle jejích vlastních slov záviděli a sami se nikam na rozdíl od ní nikam nedostanou. Podívala se na hodinky a zjistila, že kamarádky mají už 20 minut zpoždění. Rozhodla se, že počká ještě pět minut a pak půjde do butiku sama. Musela si přiznat, že jí to vlastně tak vyhovuje. Kamarádky stejně měla jen od toho, aby o nich mohla sbírat drby a ve vhodné chvíli je podrazit, anebo ponížit. O nic přece nešlo a pro Andreu to bylo velmi příjemné zpestření. Ponižování jejich kamarádek jí dávalo pocit moci. A ještě lepší bylo, když za ní dívky, kterým už tolikrát ublížila, lezly, jak palácoví psíci a dál se nechaly ponižovat a pomlouvat jen proto, že Andreu obdivovaly kvůli jejímu bohatství. Zkrátka ona byla Paní Někdo a ne jen tak obyčejný póvl, jako všichni ostatní. Znovu se tedy podívala na hodinky, a když zjistila, že stanovených pět minut uplynulo, rozhodla se vyrazit na cestu. Udělala však jen pár kroků směrem k obchodu, když se před ní objevil chlapec, jenž přesně odpovídal jejímu vkusu. Byl vysoký, svalnatý, měl černé, kudrnaté vlasy a hnědé oči, které Andreu se zájmem pozorovaly.
"Vida, jaké mám štěstí. Místo toho, abych se nudila s těma dvěma slepicemi, ještě sbalím takového fešáka." Řekla si pro sebe a sebevědomě vykročila směrem k němu. Dávala si při tom záležet, aby frajer dobře viděl její dokonalou postavu. Vrtěla boky, vypínala hruď a zářivě se na něj usmívala.
"Ahoj, kotě?" zazubil se mladík. "Kampak tak sama?"
"A co tě to zajímá? Zeptala se arogantně Andrea.
"Myslel jsem, že taková krásná holka, jako jsi ty, potřebuje k sobě se hodící doprovod, jako jsem já." nenechal se tónem jejího hlasu odradit chlapec.
"A jak můžeš vědět, že se ke mně hodíš? Já totiž neztrácím čas jen tak s někým, abys věděl."
"Vím," odvětil chlapec. "Chceš pouze ty nejkrásnější, abys mohla udělat dojem na okolí a pak je odkopneš, jako svoje kamarádky."
"A co je ti vlastně po tom, jak se chovám? Jsi snad Matka Tereza, že mě soudíš?" nenechala se vyvést z míry Andrea.
"Do Matky Terezy mám asi stejně daleko, jak ty do romantické chudinky, která jen sní sny o princích na bílých koních, místo toho, aby se sebou něco dělala a fakt to někam dotáhla." Odpověděl v klidu mladík a vyzývavě se podíval Andree do očí, zvědav, co mu na to odpoví.
"A kdo teda vlastně jsi?" zeptala se Andrea.
"Jsem někdo, kdo by ti mohl být velmi užitečný, kdybys chtěla." Odpověděl chlapec a poškrábal se na hlavě.
"Užitečný a v čem?" zeptala se znovu a vůbec nechápala, kam tím neznámý míří.
"Dejme tomu, že bych mohl zařídit spoustu věcí. Třeba to, aby se k tobě někteří spolužáci ve třídě, ale i ve škole chovali s náležitým respektem."
"Promiň, ale respekt si umím zjednat sama. Jestli jsi mi chtěl říct zrovna tohle, tak marníš čas." Odpověděla naštvaně dívka a chtěla dál pokračovat v cestě. Ale chlapec se nechtěl jen tak vzdát.
"Opravdu?" zeptal se s úsměvem. "vím ale, že u jedné osoby ze třídy s tím máš hodně velký problém."
"Myslíš tu krávu Janu, jak se zastává našeho třídního debila Terezy? Tak ta mně nesahá ani po podrážky mých bot."
"Vážně?" zeptal se vyzývavě a s dávkou ironie mladík. "Podle mě tě stírá pokaždé, když k tomu má příležitost. A co se týče toho třídního debila, jak ty říkáš, neztrapnila tě náhodou před týdnem v hodině němčiny? Pokud vím, smála se ti skoro celá třída. Tedy až na tvé obdivovatelky, které mimochodem nepřijdou."
"To vím." Prohlásila vztekle Andrea, protože si to ponížení při němčině vybavila se všemi detaily. "ale jak to víš ty? Nikdy jsem tě neviděla. A kdo vlastně jsi?"
"Řekněme, že jsem někdo, kdo má stejný zájem, jako ty. Taky se mi nelíbí, jak se k tobě Jana a ty její dvě kamarádky chovají." Řekl chlapec a opřel se o pouliční lampu.
"A co s tím teda chceš udělat? Mluvit umí každý, ale něco dělat umí jen málokdo."
"Já vím, ale můžu tě uklidnit. Nepřišel jsem za tebou, abych jen mluvil, nýbrž abych ti skutečně pomohl."
"A jak to vlastně chceš udělat?" zeptala se Andrea.
"Řekněme, že mám jisté schopnosti, ale nic víc ti říct nemůžu." Odpověděl mladík.
"Jaké schopnosti?" zkusila se zeptat Andrea.
"Nemám právo s tebou o tom mluvit. Ale řeknu ti něco a podle toho se můžeš rozhodnout moji nabídku přijmout, nebo odmítnout, platí?"
"Dobře, tak povídej." Povzdechla rezignovaně Andrea. Nevěděla, co si má o tom chlapci myslet. Za normálních okolností by ho už dávno poslala do patřičných míst, ale teď to z nějakých jí neznámých důvodů neudělala. Dokonce měla i absurdní pocit, že kdyby se tak zachovala, tak by si to s ní neznámý pěkně vyřídil.
"Po škole se s tebou setká člověk, kterému všichni říkají Richie. Víš, koho myslím?" Jak by Andrea nemohla vědět, kdo je Richie? Richie chodil do posledního ročníku a říkalo se o něm, že se rád nechá obklopovat jen tím nejlepším. V tomhle dokonale vyhovoval Andree, která často snila o tom, že by ji někam pozval a pak spolu začali chodit. A byla tady ještě jedna věc, která ji vzrušovala víc, než představa vztahu s tímto člověkem. Byli to řeči, které si občas šuškali někteří studenti. Prý byl Richie šéfem jednoho satanistického spolku, který měl dokonce provádět i lidské oběti. Andrea věděla, že jsou to jen fámy, ale zároveň si představovala, jaká by to byla legrace, kdyby tím strašila spolužáky. Naučila by se pár zaříkadel, nebo nějaký ten rituál a pomocí strachu by mohla mít své oběti pod kontrolou a využívat je tedy mnohem efektivněji.
"Dejme tomu, že mě Richie osloví. A co pak?" Chtěla vědět Andrea.
" To poznáš až později." Odvětil chlapec a odešel.



Andreu probudil zvuk budíku. "To byl teda sen." Pomyslela si, když vstávala z postele a začala se chystat do školy. Dnes ji osloví ten největší frajer ze školy a stane se prý něco zvláštního. Andrea byla zvědavá na to, co zvláštního se stane, ale jelikož své sny nebrala vážně, tak i tenhle brzo vypustila z hlavy a po snídani se vydala do školy. Jak čekala, ve škole se nic nedělo a po dvou hodinách Andreu napadlo, že by mohla zahrát komedii s náhlou nevolností, kterou už několikrát úspěšně zkusila a šla by domů, kde by dělala něco užitečnějšího, než se jen učit, jak idiot. Už chystala nahodit pózu těžce nemocného člověka, když jí v mysli proběhla vzpomínka na ten dnešní sen. Tak si to tedy rozmyslela a dál trpěla až do konce vyučování. Sotva zvonek oznámil konec hodiny, tak Andrea vyskočila ze židle, naházela věci do tašky a vyrazila s ostatními spolužáky do šatny, kde se oblékla a vyrazila k domovu. Jen, co vyšla ze dveří, spatřila Richieho. Byl to velmi vysoký, urostlý devatenáctiletý chlapec s dlouhými hnědými vlnitými vlasy, které mu dosahovaly až po lopatky. Na sobě měl černou koženou bundu s nášivkami nějakého motorkářského gangu, ale Andrea těmto věcem moc nerozuměla, tak nemohla posoudit. Místo toho pokračovala směrem k domovu, když v tom spatřila, jak se Richie odlepil od skupinky svých spolužáků a namířil si to přímo jejím směrem.
"Ahoj, kočko!" zavolal na Andreu. Ta se okamžitě otočila a odpověděla Richiemu na pozdrav.
"Nechtěla bys se mnou jít do hospody? Zvu tě." Andrea souhlasila a oba se vydali směrem k hospodě.
"Tak to teda pěkně začíná." Pomyslela si Andrea. "jdeme s Richiem do hospody. Jsem zvědavá, co se bude dít dál." Hned na to se ozvalo vyzvánění jeho mobilu. Mladík hovor přijal a Andrea slyšela, jak se s někým domlouvá.
"Ano, Josefe. Hned tam budu, ale mám s sebou jednu holku a zrovna jsme chtěli jít do hospody. A myslíte si, že je to dobrý nápad? Dobře, rozumím. Na shledanou." Richie hovor ukončil a pak se podíval na Andreu. "Promiň, ale tu hospodu musíme zrušit. Volal mi jeden můj známý a musím za ním hned jít. Ale jestli chceš, můžeš jít se mnou."
"Tak dobře." Poznamenala Andrea. "A kdo to vůbec byl? Podle toho, jak jsi s tím člověkem mluvil, to vypadalo, jako by ses ho snad bál. Hned tam budu, rozumím, na shledanou. Tohle mi k tobě nesedí. Ty, takový drsňák a v tom mobilu jsi přitom zněl, jako bys tomu Josefovi pravidelně líbal boty." Andrea se pak hlasitě rozesmála, ale při pohledu do jeho očí jí úsměv hodně rychle zmrzl. Richie se totiž na Andreu tvářil, jako kdyby jí chtěl něco udělat.
"O Josefovi se nežertuje." Pronesl zamračeně.
"Proč, vždyť je to normální chlap?"
"Možná, ale ty ho neznáš. Až ho poznáš, tak to pochopíš."
"Tak mi o něm něco vyprávěj." Řekla Andrea a zabočila s Richiem směrem k tramvajové zastávce, kde čekali na spoj, jenž je měl zavézt k tomu tajemnému Josefovi.
"Je to strašnej pracháč," začal se rozplývat Richie. "A nevěřila bys, kolik toho ví!"
"A co všechno ví?" zeptala se blondýnka a pohodila svými hustými vlasy.
"Všechno. Třeba to, jak to bylo s tím atentátem 11. září, anebo o tajných organizacích, řídících tuto planetu. Ale je toho mnohem víc. Prý má schopnosti." Andrea se chtěla dál vyptávat, ale přerušil ji příjezd tramvaje. Oba tedy nastoupili a bavili se už jen o obyčejných věcech. Ale jakmile vystoupili, tak se Andrea zeptala na povahu schopností toho tajemného a hlavně velmi bohatého Josefa.
"Já nevím přesně," začal Richie. "říká se, že ten chlap ovládá magii, ale nemyslím ty kraviny, co jsou v časopisech pro holky. To vůbec ne. Prý zná rituály, prostřednictvím kterých můžeš proklít člověka, anebo mu způsobit hodně velký trable. Ale možná jsou to fakt jen kecy. Ale raději bych na to nespoléhal."
"Ty takovým blbostem fakt věříš? Proklínat lidi, kdo to kdy slyšel!" Dívka se nahlas rozesmála, ale v duchu začala opět přemýšlet, jestli na těch řečech Richieho obdivovatelů o tom, že je satanista, není přece jen trochu pravdy.
"Být tebou, tak se moc nesměju. Vím, že to zní divně, ale možná, až ho uvidíš, taky třeba dostaneš strach. Na Josefovi je totiž něco zvláštního a nepopsatelného." Andrea tohle neřešila, ale musela si přiznat, že se jí ten muž začíná líbit čím dál víc, aniž by věděla, proč. Možná za to mohla pověst člověka, jenž zná spoustu věcí, anebo jen prostý fakt, že měl peníze. Andrea se už vážně nemohla dočkat, až ho uvidí.



Oba lidé pak zahnuli směrem doprava a Richie ukazoval na menší bílou budovu před sebou.
"To je ono, tady je ta firma, kterou Josef vlastní." Pokračovali tedy dál směrem k budově, a když přišli ke dveřím, tak mladík otevřel dveře a oba vstoupili dovnitř. Andrea čekala stejný luxus, jaký viděla v soukromé lékařské ordinaci jejího otce, ale prostory téhle firmy vypadaly obyčejně. Klasický nábytek, na okenních parapetech byly nezbytné květiny a na zdech nějaké obyčejné obrazy. Zkrátka obyčejná firma. Richie s Andreou zamířil do zadní části haly, kde nejspíš byla Josefova kancelář. Jakmile přišli ke dveřím, tak chlapec zaklepal a po té, co se ozvalo, že mohou jít dál, tak vstoupili do ředitelovy kanceláře. Andrea doufala, že když nic jiného, tak aspoň Josefova kancelář bude zařízena honosně, ale zmýlila se. I tady bylo jen obyčejné levné vybavení a pár květin na oknech. Jediné, co vypadalo nově, byl počítač.
"Vítejte, mí přátelé, jsem opravdu rád, že vás vidím." Řekl vysoký, zhruba padesátiletý muž s prošedivělými tmavými vlasy, jenž hned vstal od stolu a zamířil směrem k oběma příchozím, aby se s nimi srdečně přivítal a oběma potřásl rukou. Ovšem tu Andreinu ještě navíc lehce políbil, jako správný gentlemann. Když se Josef seznámil s Richieho půvabnou přítelkyní, tak oběma řekl, aby se usadili ke stolu. Když všichni seděli, tak se Josef obou svých hostů zeptal, jestli by nechtěli něco k pití. Andrea poprosila o minerálku, ale Richie odmítl. Josef tedy vstal a zamířil ke dveřím, vedoucím do kanceláře sekretářky a požádal ji o minerálku a šálek kávy pro sebe.
"Richarde, jsem vážně potěšen tím, že jsi s sebou přivedl tuto šarmantní dámu." Řekl Josef a mile se na dívku usmál.
"Náhodou byla se mnou, tak mně bylo blbý jí říct, aby šla domů," odpověděl Richie a pohodlněji se usadil na svém křesle. "a tak jsem ji vzal s sebou."
"Jak jistě víš, tak náhody neexistují. Vše, co se zdá být náhodou, je ve skutečnosti osud," pak se obrátil k Andree. "schválně, co vás donutilo jít s Richardem zrovna dnes ven? Chodíte spolu, anebo to byla, jak říká tady můj přítel, jen náhoda?" Andrea chvilku váhala, co má muži vlastně odpovědět. Nechtěla, aby si o ní oba mysleli, že patří do blázince. Mezitím, co dívka přemýšlela, vstoupila do kanceláře sekretářka s objednanými nápoji.
"Potkala jsem ho cestou ze školy a napadlo mne, že bychom mohli spolu jen tak někam zajít," odpověděla nakonec Andrea. "Richie mi říkal, že víte spoustu zajímavých věcí, je to pravda?"
"Jakých věcí?" chtěl vědět Josef.
"No třeba o tom, kdo mohl za ty teroristické útoky tenkrát v New Yorku."
"Ach ták, vy myslíte to, jak Američané zlikvidovali Dvojčata a hodili to na nějaké teroristy, že?" pronesl s klidem muž. Andrea přikývla a on pokračoval. "Víte, ten útok 11. Září,to byla taková šaškárna pro lidi. Američani potřebovali nové zdroje ropy, a tak si vymysleli Bin Ládina a tu jejich Al-Kaidu, jen aby měli nějakého nepřítele a tedy další důvod k válce. Tak se podívejte na internet, všechno to tam je? Vždyť ty budovy byly odstřelené, ale média to tají. Víte, co by to znamenalo, kdyby lidi znali pravdu? To si ani nedovedete představit." Řekl s úsměvem Josef.
"Ale prý do těch věží narazila nějaká letadla?" řekla Andrea a byla fakt zvědavá na to, co se dozví dál.
"Prosím Vás, to byla habaďůra pro lidi. Víte, co dokáže technika? Ta letadla tam byla jen přidaná, ale když se podíváte na ty záběry na internetu, tak jasně vidíte, že to byla demolice. Nevěřte všemu, co vám říkají média. Ony tu nejsou od toho, aby vám říkaly pravdu. Média vás ve skutečnosti učí, jak máte správně myslet tak, abyste neohrozili elity, které skutečně vládnou tomuto světu." Josef se chvilku odmlčel a podíval se na Andreu, aby zjistil, jaký jeho slova na ni udělala dojem. S výrazu její tváře jasně viděl, že dojem udělal, a tak pokračoval. "Proč vám v televizi, nebo někde jinde neříkají, že jsme tráveni ze vzduchu, jako krysy, abyste byli nemocní? Pořád nevíte?" Josef se dostával do ráže a zapomínal na okolní svět. " Protože když jste nemocní, tak musíte k doktorovi. A ten vám předepíše co? No ano, předepíše vám léky, které ovšem neuzdravují. Platí totiž přímá úměra a ta zní. Čím víc budete nemocní, tím víc léků musíte brát. A čím víc jich berete, tak tím víc platíte. A komu platíte? Jsou to farmaceutické společnosti, jež takhle vykořisťují obyčejné lidi. Ale přitom by to tak být nemuselo. Víte proč? Protože jen v přírodě se nacházejí doslova všeléky na všechno. Byliny, houby, a další užitečné věci. Ale místo toho, aby vám to řekli, tak to buď zatají úplně, nebo řeknou, že to nefunguje. A to všechno proto, že v přírodě je vše zadarmo. A o tom to celé je!"
A jak to všechno víte, když říkáte, že nám média lžou?" zeptala se Andrea.
"Víte, jak to vím? Vím to proto, že jsem televizi vyhodil z okna a místo toho se dívám na internet. Hlavně na stránky s alternativním obsahem, protože jedině tam je pravda, ano? A taky jsem něco vypozoroval z pobytu v přírodě, protože když se pořádně díváte na to, jak to v přírodě chodí, tak znáte pravdu opravdu na všechno." Josef dopil zbytek kávy a protáhl se. "A jak pak se vám líbí ve škole?" zeptal se jen tak mimochodem. "připadá vám, že se tam učíte něco smysluplného, nebo jen blbosti?"
"Ježišmarja školu mi ani nepřipomínejte!" zvolala Andrea. "Jsem tam pět minut a už vím, že je to ztráta času."
"Ha a vidíte to!" bouchl do stolu ředitel. "vy jste na to kápla, slečno. Ve škole vás totiž učí samé blbosti, které jsou v životě k ničemu. K čemu vám bude znalost matematiky, nebo jiných oborů? Nemyslím jazyky, ty jsou důležité. Ale ostatní obory jsou zcela zbytečné. Ale víte, proč to tak je? Víte, proč musíte sedět ve škole s prominutím, jak debilové osm hodin denně a poslouchat nějakou nudnou látku?" Josef udělal dramatickou pauzu a pak pokračoval. "proč místo těch blábolů vám neřeknou, že žijeme uvnitř duté Země, anebo vás nenaučí, jak přijímat energii z Vesmíru?" Jeho posluchači nic neříkali. "protože oni nechtějí, abyste to znali. Oni vám tam pouze vymývají mozky a připravují vás na to, abyste byli poslušní pejsci systému a nechali si nakukat úplně všechno, aniž byste přemýšleli o tom, jestli je to pravda, nebo ne. Tak to je."
"Ale proč zatajují, že žijeme uvnitř duté Země? To by je nemohlo nijak ohrozit, anebo ano?" zeptala se s předstíraným zájmem Andrea. Tyhle věci ji nijak nezajímaly, ale potřebovala udělat na Josefa dojem, aby ho získala a mohla se tak chlubit svým kamarádkám, jakého má bohatého milence.
"Protože kdybyste zjistili, že skutečně žijeme v duté Zemi, tak by vám hned došlo, že celé školství je jen jedna velká fraška. Začali byste přemýšlet a tím byste se za čas úplně odtrhli od systému a byli byste pro ně tudíž nezvladatelní. Chápejte, tihle vládci vás chtějí udržet pod kontrolou, aby vás mohli efektivně ovládat. Ale myslete si o mě, slečno Andreo, co chcete. Třeba, že jsem blázen, debil, anebo sektář. Mě je to jedno. Ale kdybyste přece jen chtěla vědět víc, tak bych Vás rád pozval na přednášku, jež se bude konat tuto sobotu tady ve městě. Vy na ni předpokládám, přijdete, že Richarde?" Richie, jehož si dosud nikdo nevšímal, přikývl na souhlas. "Tak vidíte, kdybyste fakt chtěla, tak řekněte Vašemu kamarádovi a on Vás tam rád vezme. Ale chtěl bych Vám, slečno ještě něco říct." Josef se odmlčel, naklonil se směrem k Andree a pokračoval. "vím, že data, která jsem teď řekl, jsou šokující, ale prosím Vás, snažte se ovládnout a nikomu to neříkejte, ano?"
"A co by se stalo, kdybych to někomu řekla?" zeptala se dívka.
"Řeknu Vám jistou příhodu," začal Josef. "Je to zhruba rok zpátky, co jsem měl jednu přednášku na téma chemtrails. Byl tam takový mladý kluk, který bedlivě poslouchal všechno, co jsem tam lidem řekl. Po skončení přednášky ten chlapec zamířil k sobě domů a první co udělal, bylo, že to, co si zapamatoval, uveřejnil na svých webových stránkách. Víte, co se s ním pak stalo?" Oba zavrtěli hlavou. "Asi za dva dny po přednášce vyšlo v novinách, že ten kluk spáchal sebevraždu kvůli nešťastné lásce a skočil z desátého patra paneláku. Já jsem toho kluka i jeho přítelkyni znal. Tak jsem jí zavolal a říkala, že to nechápe. Chtěli se brát a ona s ním čekala dítě. Zkrátka neměl důvod se zabít, jak psali v novinách a bylo to tuším i v televizi, ale to nevím, jelikož ji nevlastním. Víte, co se stalo doopravdy?" následovala další z oblíbených dramatických pauz. "víte, mocní prostřednictvím svých agentů našli článek, který ten kluk uveřejnil na internetu, a vyslali komando, jež ho pak zlikvidovalo, a všechno nastražili tak, že to vypadalo, jako sebevražda. Falešný dopis na rozloučenou, atd. No a pochopitelně, že článek okamžitě z těch stránek zmizel. Proto říkám, abyste to nikomu neříkala, protože oni by si Vás našli a zabili, což myslím, že by byla škoda. Jste mladá, ambiciózní, máte charisma a myslím, že byste mohla v budoucnu systému způsobit velké problémy. Ale to nechám na Vás, jak se rozhodnete. Pro upřesnění. Na té přednášce, která se chystá na tuhle sobotu, se bude probírat tajná symbolika, kterou dekóduji, budou tam další nová data o chemtrails a taky, jak se proti nim bránit. Jestli nevíte, co je to HAARP a k čemu slouží, tak to tam taky rád vysvětlím, ale jak už jsem říkal, rozhodnutí je jen na Vás." Andrea chvilku zapřemýšlela a vzápětí přislíbila Josefovi účast na jeho přednášce. Na sobotu stejně neměla nic domluveného, tak proč si neposlechnout nějaké fantasmagorie? Když už nic jiného, tak by pak o tom všem mohla zasvěceně vyprávět svým kamarádkám, které by ji poslouchaly i v případě, kdyby mluvila o tom, jakou značku zubní pasty používá. Po té všichni vstali ze svých křesel a chystali se k odchodu. Ještě před tím, než odešli, jim Josef poděkoval za návštěvu, a když Andrea s Richiem slíbili, že na sobotní přednášku určitě přijdou, opustili budovu firmy.



O dvě hodiny později zazvonil Josefovi jeho soukromý mobil.
"Haló?" ozval se do mikrofonu.
"Mistře, tady Richard," Představil se volající. "tak co na ni říkáte?"
"Naivní hloupá husička. Ideální pro mé záměry." Zasmál se Josef, když si znovu představil Richieho spolužačku.
"Myslel jsem si to, ale doufám, že k ní nebudete moc tvrdý." Zeptal se ustaraně Richie.
"Nedělej si starosti, Richarde. Tahle slepička se dá ovládat i bez použití nějakých zvláštních prostředků, jestli víš, co tím myslím. U Andrey stačí, když jí v pár snech pohladím ego, trochu zalichotím, polituji ji, že musí snášet takovéhle idioty ve škole a to bude stačit. Mimochodem už jsem to zkoušel a funguje to."
"Vy jste už na ni seslal sen!?" vyděsil se Richie.
"Klid, byl to jen obyčejný sen. Aspoň zatím. Je tak hloupá, že se nechá ovládat sama a dobrovolně. Něco mi říká, že po mé sobotní přednášce už bude na půl cesty k tomu, aby se stala členkou Bratrstva.
"Abych řekl pravdu, Mistře, tak si ji neumím v Bratrstvu vůbec představit." Řekl pobaveně Richie.
"A já právě ano. Tyhle ctižádostivé slepičky jsou pro naše záměry ty nejlepší. A navíc má kamarádky, které by s ní šly klidně i do Pekla, kdyby jim to přikázala. Ta bude velmi snadná kořist. Velmi snadná." Mistr se při tom rozesmál.
"Kéž byste měl pravdu, Mistře." Ještě řekl Richie a pak už byl čas se rozloučit. Jakmile Josef Král ukončil hovor, vítězoslavně se usmál a zamířil do své pracovny. Musel dnes v noci seslat na Andreu další sen a musel se tedy pekelně soustředit.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | 20. června 2012 v 12:09 | Reagovat

Zdravím. Povídka zajímavá, přestože v mnohém podobná některým mým povídkám, kterým ses kdysi vysmíval. Zajímavé.

2 Agape Agape | 21. června 2012 v 13:52 | Reagovat

Velmi zajimave, uplně se vším souhlasím . Chtel bych si popsat víc e-mail ParboiledMarek@seznam.cz

3 WaclawY WaclawY | E-mail | 17. ledna 2017 v 14:55 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na bigbiz.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama