.

Kapitola šestá - Vílí stránky

27. června 2012 v 18:25 | bigbiz |  Střet světů
Více pod perexem


"Terko, pojď k naší lavici." Řekla o přestávce její kamarádka Jana.
"A proč?" zeptala se Tereza, ale už se zvedala ze židle, aby mohla spolužačku následovat.
"Máme se Zuzkou jistý nápad, ale potřebovaly bychom k tomu i tebe." Odpověděla Jana a zamířila s Terezou k lavici, kde na ně už čekala netrpělivě i Zuzka. Jana si tedy sedla vedle ní a začala si vytahovat pomůcky, potřebné k následující hodině.
"A o co jde?" zeptala se opět se zájmem Tereza.
"Jde o to, že bychom chtěly udělat nějaké stránky, kde by byly napsané naše zážitky s bytostmi a taky různá poselství, jež by nám časem dávaly. A prostřednictvím těchto stránek bychom mohli i ostatní lidi seznamovat s esoterikou, anebo jim jen poskytovat různé rady. Co na to říkáš, šla bys do toho s námi?" zeptala se Zuzka po té, co nadšeně popsala Tereze svůj nápad.
"Já nevím," řekla Tereza pochybovačně. "vy si fakt myslíte, že by to někdo četl?"
"Blbneš?" odpověděla Jana. "víš, kolik lidí se o esoteriku v poslední době zajímá a kolik stránek o ní existuje? Je jich spousta, ale problém je v tom, že většina z nich obsahuje samé bláboly, které jsou pak lidem spíš ke škodě, než k užitku. A my bychom to chtěly změnit."
"A proč myslíte, že by nám měli lidi věřit, když takové stránky založíme?" zeptala se pochybovačně Tereza.
"Protože se budeme snažit vše popsat tak, aby to lidé chápali a udělali si konečně jasno." Vysvětlovala dál Jana. "Nechceme je zatěžovat nějakými nesmyslnými channelingy, jako, že jsou od archandělů, nebo od kosmických Mistrů, nebo já nevím od čeho ještě. A už vůbec tam nechceme dávat nějaké konspirační teorie, jak to dělá většina esoterických stránek. Chceme náš blog dělat tak, aby byli lidé nadšení a pořád se na naše stránky vraceli, chápeš?"
"No chápu, ale co je to ten channeling, anebo konspirační teorie?" zeptala se Tereza, protože tyhle pojmy byly pro ni zcela neznámé. Jana se Zuzkou se na spolužačku nechápavě podívaly, ale hned jim došlo, že na rozdíl od nich se Tereza s esoterikou seznámila teprve před týdnem, takže nemohla vědět všechny obvyklé termíny, kterými se někteří esoterici tak rádi oháněli, jen aby lidi přesvědčili, jak jsou dobří. Vysvětlování se tentokrát ujala Zuzka.
"Řeknu ti zaručenou informaci, ze které se posadíš na zadek. Představ si, že náš psycholog Vrána je ve skutečnosti příslušníkem tajného spolku, jenž ovládá naši školu a jeho psychologická vyšetření slouží k tomu, aby se zjistilo, jestli o tom něco nevíme. A kdybychom to zjistili, tak by nás nechal zabít." Tereza na Zuzku nevěřícně zírala a pak se rozesmála.
"Co to je za blbost?" zeptala se po té, co ji smích trochu přešel.
"To jsou právě konspirační teorie." Odpověděla Jana.
"A on tomu fakt někdo věří?" zeptala se udiveně Tereza a pohodila hlavou.
"Budeš se divit, ale těch, co takovýmhle blbostem věří, je skutečně hodně." Povzdechla si Jana. "a proto tam žádné konspirační teorie nechceme."
"A co je to vlastně ten channeling?" zeptala se Tereza.
"Je to velmi zajímavá věc," ujala se slova opět Jana. "český název je automatické psaní a je to komunikace mezi člověkem a různými bytostmi."
"A jak to funguje?" zeptala se Tereza, která si něco takového nedovedla vůbec představit.
"Je to jednoduché. Funguje to vlastně stejně, jako když nám učitelé vysvětlují látku, kterou si zapisujeme do sešitu. Akorát je rozdíl v tom, že místo učitelů nám tu látku diktují třeba andělé, nebo i jiné bytosti." Odpověděla pro změnu Zuzka.
"To vypadá zajímavě. Takže ta poselství budou vlastně vycházet z toho channelingu, že? Tereze se zdálo, že konečně pochopila, a tak zvědavě poslouchala, co na to kamarádky řeknou.
"No sláva!" zvolaly obě dívky. "konečně to chápeš!".
"Tak to se těším, až nějaký ten channeling zkusíme." Řekla Tereza.
"Počkej, tak jednoduché to není," zkrotila její nadšení Jana. "to nefunguje tak, že si řekneš, že bys teď chtěla channeling, a tak ho dostaneš. Bytosti se samy rozhodnou, jestli nám nějaké poselství pomocí automatického písma sdělí, nebo ne." 'Tereza tedy přikývla, a jelikož zazvonilo, tak se s kamarádkami domluvily, že příště proberou všechny detaily a ještě dnes se dají do práce na svých nových stránkách.



Tereza dorazila domů a musela překonat nutkání, zapnout počítač a místo učení se věnovat práci na novém blogu. Jejím úkolem bylo blog pouze založit a časem stvořit nějaký design, jenž by se na jejich stránky hodil. Ale jelikož ona i její dvě kamarádky měly na dnešek spoustu učení, nezbývalo jí, než tvorbu stránek zatím odložit. A tady se stala první zajímavá věc toho dne. Zatímco jindy zabralo Tereze učení celý den, tak dnes jí šlo vše až neuvěřitelně lehce a rychle, což ji dost překvapilo. Ale zase na druhou stranu získala natolik potřebný čas k založení blogu. Takže zhruba po dvou hodinách učení mohla konečně zapnout počítač a pustit se do práce. I tahle činnost jí šla kupodivu rychleji, než očekávala. Vše šlo totiž tak hladce, že Tereza měla dojem, jako by jí někdo snad radil. Ale kdo, když tady byla sama? Neřešila to. Hlavní bylo, že se po zhruba čtvrthodině mohla připojit na icq a oznámit Janě se Zuzkou, že Vílí stránky, jak je pojmenovala, jsou konečně hotové.
"To je bomba!" ozvala se jako první Jana, když na svém PC spatřila Terezinu práci. "Ten vzhled se dokonale hodí k tomu, co chceme dělat. A ten název je geniální. Tohle by mě nenapadlo." Rozplývala se.
"Taky zírám." Ozvala se náhle Zuzka.
"Tak já napíšu nějaké uvítání a tím bychom mohly pro dnešek skončit, ne? Jen mi ještě musíš poslat heslo." Napsala Jana a odeslala Tereze požadavek. Ta pak oběma dívkám zadala přihlašovací údaje a na čas ukončila konverzaci.
Tereza byla doslova nadšená. Jejich sen se pomalu, ale jistě stával realitou. Budou mít stránky, které možná lidem skutečně pomohou, ale to se mělo ukázat samozřejmě až časem. Nevěděla proč, ale napadlo ji otevřít Word a něco jen tak pro sebe si napsat do svého osobního blogu, jak měla občas ve zvyku. Myšlenky jí proudily hlavou a při psaní pociťovala takový zvláštní pocit, plný euforie. Když po půl hodině článek napsala a začetla se do něj, nemohla uvěřit tomu, co na monitoru viděla.



Nadpis zněl prostě, Láska. Ale článek už tak prostě nezněl. Stálo v něm toto:
Co si představíte, když se řekne láska? Většina z vás řekne, že láska je to, když někoho milujeme a je nám s ním dobře. Ale co to je ve skutečnosti někoho milovat? Víte to, anebo si to jen myslíte? Někoho milovat totiž neznamená jen to, že se vám na partnerovi líbí, jak je vysoký, anebo jaké má tělo. Pravá láska znamená úplně něco jiného. Když někoho opravdu milujeme, tak to znamená, že ho milujeme bez ohledu na to, jak vypadá, ale jaký je. Milujeme jeho řeč, jeho chování, a když s takovým člověkem jsme, cítíme se hned jinak. Cítíme, jako bychom byli s tímhle člověkem spojeni nějakým zvláštním poutem, jež vychází od srdce. A je to zároveň i poznání, že takového člověka milujeme opravdově, hluboce a upřímně. Říkáme "Miluji tě", ale už nevíme, co to znamená. Tato slova bychom totiž měli svému protějšku říkat jen tehdy, pokud milujeme jeho duši, hlas, anebo gesta a až potom jeho tělo. Neberte to špatně, ale ta dvě slova už ve světě způsobila víc neštěstí, než lecjaká válka, aniž bychom si to uvědomili. Vím, že to zní divně, ale je to tak. Vemte si, kolik žen bylo pak nešťastných jen z toho, že jim muž řekl "Miluji tě" a za pár měsíců, nebo let už "miloval" jinou? Kolik bylo mužů, kteří zbláznění do nádherné ženy opustilo své rodiny jen proto, aby pak zjistili, že se spletli, ale už pro ně bylo pozdě? Anebo kolik žen se zamilovalo do muže jen proto, že měl luxusní auto a několik milionů na kontě i přes to, že měly opravdovou lásku před nosem, ale ony to nechtěly vidět, protože ten obyčejný kluk neměl Mercedes ani miliony a jeho upřímnému "Miluji tě" se smály? Bylo jich hodně. Bylo jich stejně, jako je hvězd na obloze. Možná to bude znít ošklivě, ale většina lidí neví, co je pravá Láska a plete si ji s láskou fyzickou, která je stejně pomíjivá, jako roční období. Proto je tolik vztahů, které za chvíli skončí rozchodem, anebo i rozvodem. Rozdíl mezi pravou a fyzickou láskou je totiž v tom, že jste s tím člověkem navždy bez ohledu na to, jak vypadá a milujete ho stejně, nebo i víc, jako v den, kdy jste se vzájemně poznali. Pro pravou Lásku je totiž vzhled zcela podružný. Hlavní pro ni je, jaký je ten člověk uvnitř. Až tohle lidé pochopí, teprve pak budou šťastní. Ale k tomu vede ještě dlouhá cesta.



Když Tereza zcela šokovaná dočetla text, nesměle se Jany zeptala, jestli by jí nemohla článek poslat mailem, s čímž kamarádka souhlasila. Asi tak za pět minut se ozval charakteristický zvuk přijaté zprávy.
"Ty jo, tak to je něco." Četla Tereza zprávu. "tohle tě napadlo jak, prosím tě?"
"Prostě jsem sedla k PC a začala psát." Odpověděla po pravdě Tereza.
"Takže channeling, takhle to totiž funguje." Četla Janin vzkaz na monitoru.
"Myslíš? Já nevím, tohle zní docela obyčejně. Nemyslím, že je to channeling. To by asi vypadalo jinak." Psala Tereza odpověď.
"A co si myslíš, že ti andělé měli předat? Nějakou super bombu o vzniku světa, nebo co?" napsala Jana a k textu přiložila smajlík.
"Asi jo, ne?" zeptala se Tereza.
"Ne, to vůbec ne. Opravdové channelingy jsou ty, které nosí zdánlivě jasná poselství. Taková, která jsou lidem srozumitelná a můžou je tak pochopit. Je pravda, že se mezi nimi může objevit nějaká bomba, ale to se nestává tak často. Opravdové rádoby channelingové bomby vypouštějí do světa jen podvodníci. A lidi jim to pak žerou i s navijákem." Jana dokončila svoji oslavnou řeč a poslala zprávu Tereze.
"Takže si fakt myslíš, že to bylo to automatické písmo?" zeptala se Tereza.
"No samozřejmě. Už jsem ten text poslala Zuzce a ona říkala to samé. Je to channeling a navíc hodně dobrý. Ráda by ho zveřejnila na našich stránkách." Tereza chvilku přemýšlela a potom řekla, že proč ne. A tak tedy vznikl opravdu první zajímavý článek pro Vílí stránky.
Když už večer Tereza ležela v posteli, tak přemýšlela, kdo by jí mohl tuto zprávu seslat. Byli to andělé, víly, anebo snad podvědomí? Ale na to, aby se vše dozvěděla, bude mít zítra času dost. Teď musela jít spát.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Polgara Polgara | Web | 27. června 2012 v 19:57 | Reagovat

Páni, takhle rychle nová kapitola? Páni, umíš překvapit. Ale stejně jako všechny předchozí se i tahle hezky četla a máš dobré nápady. Doufám, že nejnovějšího pokračování se dočkáme co nejdřív. :-)

2 bigbiz bigbiz | Web | 27. června 2012 v 20:02 | Reagovat

Musím říct, že mě to taky dost překvapilo. Nejdřív nic a najednou byla kapitola na svěště. Díky za komentář.

3 Lukáš Lukáš | 10. července 2012 v 10:50 | Reagovat

No já teda nevím...ale...mně to zas tak moc zajímavý nepřijde. :) )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama