.

Kapitola sedmá - Černý mág

11. prosince 2012 v 20:07 | bigbiz |  Střet světů

Tak jsem po dlouhé době zase napsal něco ke Střetu světů. A jelikož je text dlouhý, tak jsem se rozhodl, že z toho udělám hned dvě samostatné kapitoly.


Bylo příjemné sobotní dopoledne a Monika se svými kamarádkami Luckou a Andreou šla na přednášku, kterou pořádal Andrein nový objev Josef. Monice se zpočátku vůbec jít nechtělo, protože věci, o nichž měl přednášet, ji nezajímaly a každého, kdo takovým nesmyslům věřil, považovala za blázna. Ale přesto šla. Bylo to pořád lepší, než kdyby tvrdla s rodiči doma u televize, anebo sama v pokoji u počítače. Ale to hlavní, co ji na přednášku donutilo jít, byla zvědavost. Moniku totiž velmi zajímalo, co je na tom Josefovi, o kterém už Andrea týden bez přestání mluvila, tak zajímavého. Rozhodně to nebyly ty tajné informace, kterými lidi pravidelně zásoboval. Protože Andreu už nějakou dobu znala, tak si správně domyslela, že hlavním motivem jejího zájmu bylo Josefovo tučné konto a to, že peněženku otevíral asi po každé, co ho o to Andrea požádala. Nešlo si totiž nevšimnout toho, že Andrea se skoro každý den uplynulého školního týdne, chlubila novými věcmi, které jí Josef koupil. V úterý Andrea přišla se značkovou kabelkou, ve středu se stříbrným náramkem a v pátek to korunoval zlatý řetízek. Andrea se pak vždy oběma kamarádkám chlubila, jaký je to ten Josef kavalír a gentleman, že jí kupuje tak krásné věci a vůbec se nedívá na cenu.
"A to si představte, že mě dnes pozval na večeři." Básnila v pátek Andrea a Lucka na ni zírala málem s nábožnou úctou. Chybělo jen to, aby před ní padla na kolena a nezačala se k ní modlit, jako ke svému novému Bohu. A jak Monika Andreu znala, tak by jí to vůbec nevadilo a byla by za to ještě ráda, jak k ní Lucka vzhlíží. Monika taková nebyla. Nesnášela Lucčino patolízalství, hraničící až se servilitou. Kolikrát se dokonce přistihla při tom, že vlastně ani neví, proč s těmi dvěma kamarádí. Ale nejspíš to byla Andreina velitelská povaha, která jí velmi imponovala a taky i radost z toho, že ji někdo takový, jako je ona, vůbec bere na vědomí. Monika s Luckou vyrůstaly v obyčejných rodinách, zatím co Andrea se už od mala nemusela nijak omezovat, protože její bohatí rodiče jí vždy dopřáli to, co si usmyslela.



Zatímco dál přemýšlela o svých kamarádkách, tak došly k budově, kde se měla dnešní přednáška konat. Andrea otevřela dveře a všechny se naráz octly v prostorné hale, kde už postávalo několik, převážně mladých lidí. Ale spolu s nimi tam bylo i několik starších lidí, ale mladých byla přece jen většina. Dívky se rozhodly, že zbytek času, zbývajícího do začátku přednášky, stráví v malém bufetu, který se také nacházel v budově. Zamířily tedy doprava a za malou chvíli vstoupily do bufetu, kde už také na stoličkách posedávalo několik lidí, stejně, jako v hale. Sedly si tedy k volnému stolu a čekaly na příchod obsluhy.
"Tak co, holky. Jak se těšíte na přednášku?" začala se ptát Andrea.
"Já moc," ozvala se Lucka. "ta poslední o HAARPu se mi moc líbila. Ten Josef je tak úžasný, jak lehce umí vše vysvětlit a jak to taky dává smysl. A ty chemtrails to je fakt hrůza! Jak si to vlastně ty elity můžou dovolit tohle všechno dělat!" Monika při tom Lucčině plamenném proslovu v duchu zaúpěla a začala přemýšlet, jestli to, co říkala, myslí skutečně vážně, anebo se jen jedná o snahu Andree nějak zalichotit. Mezitím, co takhle přemýšlela, se objevila servírka a dívky si tedy objednaly něco k pití.
"A co ty, Moni. Jak se těšíš?" Zeptala se opět Andrea.
"Ale jo." Odtušila Monika a přemýšlela, jestli udělala dobře, že sem vůbec šla.
"Neříkáš to moc nadšeně." Řekla Andrea.
"Ale jo, těším se. Jen mám nějakou depku, to je vše."
"Neboj, na té přednášce na ni rychle zapomeneš," řekla se smíchem Lucka a mrkla na Moniku svýma zelenýma očima. "A o čem to dnes vlastně bude, Andy?"
"Těžko říct. Josef říkal, že to bude překvápko. Ale už se těším, protože on je fakt klasa. A taky neskutečně krásnej." Zavrněla a zasněně si prohrábla své blond vlasy. Andrea by ve vychvalování svého Supermana pokračovala dál, ale naštěstí ji přerušil zvuk odsouvaných židlí, což bylo neklamné znamení toho, že už je čas, aby všichni zamířili do sálu, kde měla přednáška za malou chvíli začít. Dívky zaplatily za minerálku a vydaly se spolu s ostatními do sálu.


Ještě, než mohly vejít, tak musely ochrance před vstupem předat své mobilní telefony a další věci, které mohly sloužit k nahrávání, jež bylo během všech Josefových přednášek přísně zakázáno. Jak Andrea Monice vysvětlila, bylo to vše kvůli elitám, které se prý snaží Josefovy přednášky odposlouchávat. A prý i Josef sám byl několikrát terčem několika naštěstí nezdařených pokusů o atentát. Monice to vše připadalo, jako hloupost, ale aby si o ní Andrea s Luckou nemyslely bůhví co, tak mlčela, následovala příkladu ostatních a svůj mobil odevzdala ochrance. Pak konečně vešly do sálu.
Sál, ve kterém se měla přednáška konat, byl určen zhruba pro šedesát lidí. Byly zde celkem pohodlné židle a vepředu se nacházel řečnický pultík. Netrvalo dlouho a otevřely se dveře, načež vše ztichlo. Do sálu totiž vešel nějaký mladík, ve kterém pak Monika s úžasem poznala Richieho. Ale jeho vzhled se výrazně lišil od toho, jak vypadal ve škole. Místo motorkářské bundy a typického oblečení, měl na sobě obyčejné rifle a celkem nenápadnou mikinu. A i jeho dlouhé vlasy byly svázané do ohonu a ne rozpuštěné, jako obvykle. Ale mnohem větší rozruch vyvolal muž, jdoucí za ním. Byl střední postavy a měl krátké šedivé vlasy. Monika usoudila, že ten starší muž, jdoucí za Richiem, musel být onen Josef, o kterém Andrea mluvila málem jako o novém spasiteli celého lidstva a byla celkem zklamaná. Čekala přinejmenším dvojníka Antonia Banderase a ne obyčejného staršího a ničím výjimečného muže. Jediné, co na něm zatím viděla výjimečného, byl skvěle padnoucí oblek od Armaniho, ale to bylo asi tak vše. Oba muži za vzrušeného šumění všech přítomných došli k pultíku a vše naráz zmlklo. Když se potom Josef s Richiem otočili čelem k publiku, tak Monikou projelo velmi silné zamrazení. "Tohle, že je ten Andrein princ, nebo rytíř? Vždyť vypadá spíš, jako masový vrah!" uvažovala v duchu a s pohledu těch pronikavých, zkoumavých očí se jí dělalo čím dál víc špatně. Dokonce měla takový absurdní pocit, že se Josef dívá přímo na ni.
"Vítejte, vážení přátelé," spustil Josef zvučným hlasem. "Vidím, že je nás zase o něco víc. Je proto potřeba udělat prezenci. Kdo z vás je tu dnes poprvé, ať zvedne ruku." Hned na to se přihlásili čtyři lidé.
"To platí i pro tebe, Moniko." Zašeptala směrem ke kamarádce Andrea. Monika tedy váhavě zvedla ruku a pak viděla, jak se vedle ní najednou zjevila mladá žena s prezenčním archem.
"Slečno, mohu znát Vaše jméno a to, jak jste se o našich přednáškách dozvěděla?" zeptala se dívka.
"Mo - Monika Procházková a o té přednášce mi řekly tady kamarádky." Vykoktala ze sebe dotazovaná a ukázala na svůj doprovod, který seděl v křeslech vedle ní. Žena si zapsala vše potřebné do archu a s úsměvem odplula zase zpátky. Kdyby se necítila tak divně, rozhodně by přemýšlela o tom, proč je tak strašně nutná prezence a co to má všechno znamenat. Cítila hrozný strach, který se pořád stupňoval. Tento pocit byl nepochopitelný, ale Monika to vše cítila velmi reálně.
"Nyní začneme," spustil znovu Josef. "Určitě jste velmi napnutí, jaké téma bude na programu dnes, co?" V sále se ozvalo souhlasné mručení. "Tématem dnešní přednášky je dutá Země a mimozemské civilizace. Je to skutečně velmi těžká přednáška, tak pečlivě poslouchejte." Řekl a lidé opět souhlasně zamručeli.



Jak Monika předpokládala. Celá přednáška byla podle ní snůška nesmyslů, polopravd a lží. 'A kdyby nebylo toho zvláštního pocitu a nevysvětlitelného strachu, jež cítila po dobu trvání přednášky, už by se dávno sbalila a šla domů. Když bylo po všem a všichni se chystali k odchodu, tak si všimla, že Josef se oddělil od Richieho a zamířil k ní a jejím kamarádkám.
"Zdravím vás, milé dámy." Řekl a hned Andreu objal, zatím co Lucce jen políbil ruku.
"Josefe, tohle je moje kamarádka a spolužačka Monika a Moni, tohle je ten Josef, jak jsem ti o něm vyprávěla." Představila je Andrea, načež Josef jí ruku též políbil. Monika se při tom otřásla. Tento člověk jí skutečně naháněl hrůzu, ale ona pořád nevěděla, proč.
"Copak je s Vámi, Mončo?" zeptal se starostlivě Josef. Vypadáte nějak přešle."
"Ale nic, to je dobrý." Odtušila Monika a přemýšlela, jak by se mohla nenápadně vypařit. Nechtěla už být v Josefově přítomnosti ani minutu.
"Ach, chápu," řekl muž. "Jste určitě šokována těmi daty, která jsem vám všem dnes předal, že? A víte, čím to je?" Monika zavrtěla hlavou, a tak Josef pokračoval. "Každý nový člověk, který na moji přednášku zavítá, se cítí stejně. Je, jako přejetý, kroutí hlavou a vypadá zmateně. Ale vždy na moji další přednášku přijde. A víte proč?" Monika opět zavrtěla hlavou. "Protože po každé, když se trochu vzpamatuje, tak pozná, že to, co jsem říkal, je skutečná pravda. A skutečná pravda, Moničko, má tendenci šokovat. Tak to prostě je!" Řekl důrazně a Andrea s Luckou přikývly na souhlas. "A když jsme u toho, pořádám menší večírek pro pár přátel. Vaše kamarádky přijdou a vy jste pochopitelně zvaná taky." Opět pokračoval klidným hlasem.
"Je to od Vás moc hezké, Josefe, ale já už musím domů. Slíbila jsem našim, že budu brzo doma." Omluvila se Monika a doufala, že tohle vysvětlení bude stačit. Při představě, že by s tímhle člověkem měla strávit ještě pár hodin, se jí skutečně dělalo zle.
"Hele Monis, neblázni. Bude to super, uvidíš." přesvědčovala Andrea, ale Monika se otočila, v rychlosti se rozloučila a utíkala z budovy. Andrea na ni ještě chtěla zavolat, ale Josef ji zadržel.
"Nebojte, dámy. Ještě se s ní uvidíme."
"Myslíš? Já teda nevím." Odpověděla pochybovačně Andrea.
"Ale já to vím." Odvětil Josef a spolu s dívkami i Richiem se vydal na cestu do svého domu.



Cestou Josef musel ovládat své vzrušení. To, na co se tak těšil, se pomalu, ale jistě stávalo skutečností. Musel v duchu blahořečit Richiemu, který mu pověděl o Andree a on tak mohl seslat sen, díky němuž byla ona a její kamarádka tady. Díky těm dvěma kravkám se mohl setkat s opravdovým pokladem v jeho sbírce. S dívkou, bez které by nemělo nic cenu. Monika byla výjimečná a naneštěstí pro ni si to ani neuvědomovala. Když sledoval během přednášky její auru, tak se mu div nepodlamovala kolena z toho, co viděl. Tak krásně jasná a silná Moničina aura byla. I Richie a obě dívky měli dobré aury, ale proti Moničině vypadaly, jako obouchané staré škodovky vedle nového, nablýskaného rolls-royce. Monika, jako jediná z těch, co už ve své sbírce měl, se mu dokázala aktivně bránit. Celou dobu přednášky s ním sváděla vyrovnaný souboj a to ho nesmírně vzrušovalo. Tahle klisnička se mu jen tak nepoddá. Bude muset bojovat a právě tyhle momenty miloval. Ze začátku mu imponovalo, že získal každého prakticky bez boje, ale časem ho to začínalo nudit. Když jel autem do svého sídla, tak vymýšlel strategii. Pečlivě promýšlel každý tah, jako kdyby byl uprostřed války a chystal se na bitvu, jež by zbývající průběh výrazně ovlivnila v jeho prospěch. Jen ho při tom vyrušovalo neustálé brebentění těch dvou hus na zadním sedadle jeho BMW. Jediný Richie byl zticha. Moc dobře věděl, že Mistr usilovně přemýšlí a nechtěl ho tedy rušit. Když vystoupili a vešli do domu, tak se Josef omluvil s tím, že je unavený a potřebuje si na chvíli odpočinout, že se ke svým třem společníkům přidá později.



Hned, jakmile zavřel dveře do svého pokoje, si sedl do křesla a pomalu vyprazdňoval svoji mysl. Ale tentokrát to šlo velmi těžce. Josef byl z Moniky natolik rozrušený, že se nemohl vůbec soustředit. Ona byla ta poslední, kterou potřeboval. Byla tou, bez níž by všechno bylo ztracené. A naneštěstí pro něj tu byli i další tři, co by se o Moniku mohli zajímat. Josef sice nevěděl, kdo oni tři jsou, ale byl si jist tím, že existují. Ne, Monika mu nesmí proklouznout. Bude to tvrdý boj, ale on nakonec vyhraje a završí tak kompletní čtyřku. Konečně se dokázal zkoncentrovat a už začínal svým vnitřním zrakem pátrat po pokoji, až našel toho, koho hledal. Kousek u postele stála temná postava v kápi, ze které svítily dvě červené oči.
"Nathanieli?" oslovil Josef telepaticky postavu.
"Co si přeješ, Pane?" odpověděla postava.
"Chtěl bych dnes v noci seslat sen jedné moc významné osobě, kterou nutně potřebuji pro své plány."
"Já vím, o koho jde, a doufám, že tě potěší, že už na ní pracují další dva démoni." Josef se usmál. Velmi silným snem Moniku vykolejí a Nathaniel s těmi dvěma se už postará o zbytek. Do dvou týdnů bude Monika Procházková jeho a neznámá trojice si pak může dělat, co chce.
"Výborně, Nathanieli. To rád slyším. Pomož svým přátelům, chci ji mít tady co nejdřív. Víš, jak moc je pro mě důležitá." Nathaniel se zasmál a zmizel.


Monika znovu byla v přednáškovém sále. Josef, který právě dorazil, si stoupl k pultíku a spustil.
"Vážení přátelé. Musím vám s lítostí sdělit, že k nám co nevidět dorazí temnota." V sále to zašumělo a všechny oči se začaly upírat na Josefa. "Nastane velmi těžké období, ale nezoufejte. Všemu se dá ještě předejít." Přednášející se odmlčel a všichni byli zvědaví na to, co přijde dál. "Mezi námi je jedna osoba, respektive jedna krásná mladá dívka, která má tu moc temnotě zabránit, aby vstoupila na naši planetu a tím zachránit celé lidstvo." Josef se znovu odmlčel a šum v sále zesílil. "Tou dívkou, která má moc vše zachránit, je zde přítomná Monika. Moniko, pojďte sem ke mně." Monika jít nechtěla, ale něco ji donutilo jít směrem k němu. Když stála vedle něj, tak Josef opět pokračoval. "Ale je tu jeden problém. A to ten, že Monika nás nechce zachránit, protože tomu nevěří." Sálem se teď začalo rozléhat nesouhlasné reptání. K Monice přišla jedna mladá žena a začala se ptát.
"Moniko, prosím, zachraň nás. Mám dvě děti a nechci, aby zemřely."
"Ano, ano. Proč nám nepomůžeš?" Ozval se další muž a ukázal na ni prstem. Dívka už chtěla něco říct, když v tom se venku náhle zatáhlo tak, že najednou nebylo vidět na krok. "Temnota, temnota přišla!" všichni v sále začali najednou hystericky křičet.
"Vidíš to, Moniko?" zvolal najednou Josef. "Temnota přišla, ale ještě to můžeš změnit. Prosím, přidej se k nám." Monika stále váhala. Chtěla se připojit k Josefovi, a tak zachránit lidstvo před strašlivou temnotou, ale něco jí zároveň bránilo.
"Pomožte mi, prosím vás!" apeloval Josef na všechny přítomné. "přesvědčte Moniku, aby se k nám přidala." Na to se všem lidem rozsvítily oči do červena a začali sborově říkat. "Přidej se k nám, Moniko! Přidej se k nám, Moniko! Přidej se k nám, Moniko! Najednou se Monika celá zpocená probudila
"To byl ale hnusnej sen." Pomyslela si a znovu usnula.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama